Minulé akce – 2017

„Severní vítr“

(14.10.2017)

Ačkoli rosničkáři celý předchozí týden slibovali slunečno, nakonec bylo během vyjížďky „Severní vítr“ sluníčka nečekaně méně. Vyhlíželi jsme jej od rána, ale hned cestou z Mladé Boleslavi nám došlo, že nastoupil podzim, byli jsme v kopcích a jeli jsme na sever… 😉

Nemohlo to však zkazit naši náladu a radost z pěkné cesty mezi Mnichovým Hradištěm a Ještědem, kam jsme dorazili přesně na čas dle itineráře.

Původně jsme chtěli vyzkoušet jaké na Ještědu vanou větry (proto jsme akci nazvali „Severní vítr“), ale vítr tentokrát na Ještědu nevál téměř žádný. Namísto něj nás na Ještědu čekalo vlhko a mlha – kupodivu však ne vlezlá zima… Za „krásnou stovečku“ (no nekupte to, když parkovné pro auto stojí 200,-) jsme zaparkovali asi na půl hodiny a užili si „nádherný výhled“ do bílé tmy… 🙂

Následně jsme se spustili zpět do údolí, mlha polevila a my jsme jeli dál dle plánu vyjížďky – tedy projeli jsme (díky podzimu již trošku smutné) Kryštofovo údolí, Chrastavu, Frýdlant a Raspenavu a v průběhu této etapy dokonce začalo vykukovat slunce. Přestože jsme od Raspenavy byli nuceni pokračovat delší dobu za autobusem a kolonou několika aut, úsek Raspenava – Desná nás naprosto uchvátil. Barvy podzimu byly tentokrát méně tradiční a cesta mezi skalisky a balvany smíšeným lesem, zasypaným rezavě hnědým listím a protkaným potůčky s bíle pěnící vodou protékající mezi obrovskými a temně zeleným mechem porostlými balvany byl opravdový zážitek.

Po zastávce u vodní nádrže Souš a krátkém fotografování jsme dojeli kratičký úsek do Harrachova, kde na nás čekal oběd. Sklářské muzeum hodně lidí znalo ostatním se nechtělo na téměř hodinovou exkurzi, ale někteří se na výrobu skla podívali alespoň z terasy restaurace.

V tomto ročním období se bohužel dny již extrémně rychle krátí (vždyť od předchozí vyjížďky 30.9. se doba denního světla zkrátila cca o půl hodiny ráno a půl hodiny večer, čili téměř o neuvěřitelnou hodinu.. Bylo kolem třetí hodiny a tak se někteří kamarádi začali oddělovat směrem domů. Byli jsme však rádi, že jsme se potkali.

Celkově se nám vyjížďka moc líbila – tentokrát nejspíš kvůli těm krásným podzimním barvám.. 😉 Celkově se nás sešlo asi 21 lidí. Někdo přijel a jiný mezitím odjel, takže se někteří lidé minuli. Ale to nevadí, důležité je, že jsme si to užili. Motocyklů přijelo tuším 16, z toho bylo (nečekaných) 10 Raiderů. Takže takový menší Raider sraz… 🙂

Trasu měl každý trošku jinak, ale pořádající Tosha s Jankou strávili na motorce asi 10 hodin (samozřejmě vč. všech zastávek) a ujeli 253 km…

Poděkování patří nejen všem účastníkům za účast a dobrou náladu, ale také „trojdům“, což je jakýsi „vyšší level“ sršňů.. 🙂 Děkujeme tedy za spolehlivou pomoc při průjezdech křižovatkami.

Zde je odkaz na fotogalerie z akce „Severní vítr“.

„Ryby a buggy“

(30.9.2017)

Počáteční ranní skluz jsme po zahájení vyjížďky „Ryby a buggy“ cestou do Turnova výrazně zmenšili a po dojezdu do městečka Kudowa-Zdrój jsme byli téměř srovnaní s itineřářem. Bohužel ve smažírně ryb nestíhali úplně ideálně a tak jsme na obědě strávili delší dobu, než jsme čekali. A to jsme měli štěstí, že nejvíce lidí tam začalo přicházet až po našem příjezdu.

Dále jsme jeli Polskem na vyhlídku Soltysia Kopa, kde jsme se vyfotografovali a pokračovali krásnou cestou na Lasowku a Mostowice, kde jsme přejeli hranici a dál si užívali trasu do Bartošovic v Orlických Horách, Rokytnici v Orlických Horách a Rychnov nad Kněžnou, kde jsme rychle natankovali. Pak jsme se ještě svezli přes Kostelec nad Orlicí a Borohrádek do Horního Jelení, kde jsme se krátce zastavili na závodech RC buggyn.

Tam na nás čekali další kamarádi a protože se rychle přibližoval podvečer, ukončili jsme oficiální část jízdy přímo v Horním Jelení. Zbytek skupiny – hlavně ze středočeského kraje zamířil ještě přes Pardubice a Rohovládovu Bělou do Poděbrad a ačkoli se nám končit nechtělo – museli jsme se s nastupující tmou rozjet domů…

Díky za pohodový den všem dorazivším a díky také sršňům za zajištění bezpečného průjezdu křižovatkami.

Na tomto odkazu mohou zájemci nalézt fotografie z vyjížďky „Ryby a buggy“.

„Akce West“ 2017

(18.8. – 20.8.2017)

Ačkoli se na vícedenní výlet s názvem „Akce West“ předběžně registrovalo cca 30 zájemců, nakonec se nás v průběhu akce sešlo cca 15 (někteří museli odjet dříve, jiní naopak dorazili později). Účastníci a další zájemci o fotografie z této akce se mohou podívat na tomto odkazu.

S kamarády na Keep respect 2017

(28.7. – 30.7.2017)

Akce „Keep respect 2017“ byla naplánována v Posázaví, na místě historicky prvního Raider srazu – v bývalém pionýrském táboře – v kempu „Radost“ ve Vlastějovicích u Zruče nad Sázavou. Akce byla naplánována hned od pátku 28.7.2017 a jako pořadatel jsem domluvil ubytování pro přihlášený počet lidí. S tím, že již večer proběhne nějaká společná zábava a následující den vyrazíme na Keep respect 2017 a poté na naplánovanou vyjížďku.

Účastníci se tedy v pátek sjeli na místo a taktéž se ubytovali. Svou zprávu zde však musím poněkud rozčlenit., neboť v pátek odpoledne mně a Jance do odjezdu vstoupila nepříjemná událost, kdy jsem dal přednost podvečerní návštěvě nečekaně hospitalizovaného kamaráda, který neměl nikoho, kdo by mu dovezl do nemocnice alespoň pár základních věcí. (Dnes již mohu říct, že vše nakonec dopadlo dobře). Odjezd jsme tedy s Jankou naplánovali až na sobotní ráno a s ostatními jsme se dohodli na srazu rovnou na náměstí ve Zruči nad Sázavou.

Říká se, že „když se má něco podělat, tak se to taky podělá“. A skutečně – ráno jsme přijeli do garáže, naložili zavazadla, vytlačili motorky, zavřeli garáž, zavázali šátky, navlékli bundy, rukavice a přílby a po zapnutí handsfree jsme začali startovat. Janka nastartovala hned, ale mé motorce se nerozsvítily ani kontrolky. 🙁

Aby nebyl příspěvek zařazený mezi „ukončené akce“ příliš dlouhý, na následujícím odkazu jsou pro případné zájemce podrobnosti o tom, co se v sobotu ráno dále dělo v garáži.

Takže zhruba po hodinovém zdržení přišel okamžik pravdy – otočil jsem klíčkem, rozsvítily se kontrolky a pokusil jsem se nastartovat: Motoru se nechtělo, ale po několika líných převaleních se chytil a rozběhl. Další „klika“ – bylo znát, že podruhé už by baterie motorem asi neprotočila…

Nechal jsem ho tedy běžet, začal jsem „skládat“ pod sedačku kabely, do toho jsem rychle uklidil nářadí, znovu jsem se převlékl, s Janou jsme na sebe znovu naházeli další hadry, šátky, rukavice a přílby. Zavřeli jsme garáž a zhruba s hodinovým zpožděním jsme vyjeli do Zruče. Kamarádům jsem však ještě včas volal, aby do Kladrub na Keep Respect vyrazili sami s tím, že je dojedeme až tam. Nechtěli a čekali na nás… Kdosi prohlásil, že dálniční podjezd směrem na Vlašim (k Trhovému Štěpánovu) je uzavřený, tak možná i proto. Cestou do Zruče jsme si ještě zajeli díky uzavírce opravovaného nadjezdu D11 u Poděbrad… 🙁

Sláva – dorazili jsme do Zruče: Po krátkém dohadování ohledně již zmíněného podjezdu D1 ve směru na Vlašim jsme vyrazili – jako místní jsem věděl, že objížďka tím směrem by byla velmi dlouhá a tak jsme to riskli. A udělali jsme dobře – místo bylo průjezdné a tak jsme do Kladrub dorazili po necelé půlhodině jízdy.

V té době bylo v Kladrubech již téměř plno, chvilku tedy trvalo, než jsme zaparkovali. Dohodli jsme si sraz na cca 12.30 s tím, že co nejdřív vyrazíme na trasu naší sobotní vyjížďky Vysočinou. Po rozchodu jsme si prohlíželi zaparkované motorky, každý z nás si dal něco dobrého na zub, zchladili jsme se nealkoholickým pivem a v letním horku také vodou z přistavených cisteren.

Kolem jedné jsme tedy vyjeli dál – před Zručí jsme odbočili na Ledeč a Světlou nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Českou Bělou, Nové Ransko, Hlubokou, Račín, Polničku a Karlov. Prohlíželi jsme tentokrát zajímavé sochy, které jsou instalovány na různých místech Vysočiny. Občas jsme tu kterou sochu chvilku hledali, ale věřím, že jako dílčí cíle naší vyjížďky byly zajímavé. Po zastávce na oběd v Polničce jsme pokračovali „návratovou“ etapou zpátky do Vlastějovic. Ještě před obědem jsme však se dohodli, že vzhledem k pokročilé hodině počet dalších navštívených soch omezíme, což jsem hned po odjezdu z oběda „potvrdil“ špatným odbočením vlevo na Chotěboř, namísto vpravo na Žďár nad Sázavou.. 🙂

Naštěstí jsem si chybu poměrně záhy uvědomil a tak jsme navíc najeli asi dese kilometrů a ztratili zhruba 20 min času… Stává se mi to – když člověk bývá nervózní aby něco nepopletl a do toho ještě řídí, sleduje provoz a kolonu – občas zazmatkuje.. :-/

Projeli jsme tedy Žďár nad Sázavou, Přibyslav a opět přes k Havlíčkův Brod – zamířili jsme do humpoleckého Motorkářského doupěte. Po občerstvení cesta pokračovala „podél dálnice“ směrem na Koberovice s nezbytnou zastávkou na „mostě pod mostem“, poté na Rachyni, Dolní Kralovice a poslední sobotní vyhlídku pro nás byla (na mostě zakázaná) zastávka nad jezerem Želivka za Brzoticemi. Do Vlastějovic jsme to měli přes Všebořice a Kounice již jen malý kousek.

Většina účastníků v sobotu vyjížděla přímo z Vlastějovic, já se svou „Raider Woman“ jsem díky odjezdu až v sobotu dopoledne ujel celkem cca 358 km.

V kempu „Radost“ ve Vlastějovicích se v sobotu večer konal místní motorkářský sraz – opět podobně jako během našeho „1. Raider srazu“. Podobně jako v r. 2015 jsme se díky přítomné kapele a otevřenému výčepu vcelku dobře bavili. Nicméně tentokrát nás místní sraz spíše ujistil, že napříště budeme ubytování v tomto místě riskovat maximálně v jiné době, anebo vůbec. Tentokrát totiž někteří „motorkáři“ týrali svoje stroje až do rána, a taktéž do rána dělali bordel – a to doslova a bez uvozovek. 🙁

Nicméně jsme to do nedělního rána nějak zvládli, ještě za svítání musel kvůli práci odjet Rudy a my ostatní jsme po snídani vyrazili na další svezení. Cesta tentokrát nebyla nijak plánovaná a byla spíš jedním z potenciálních nápadů, kam bychom se mohli podívat. Jelikož však jeden z kamarádů Raideristů ze Slovenska SMSkou avizoval, že se vrací z výletu po vlastech Českých, a také že se chtějí zastavit v Armádním muzeu v Lešanech, rozhodli jsme se tam vyrazit také. Z Vlastějovic jsme tedy v neděli ráno vyrazili na Pertoltice, Dolní Pohleď a Zruč nad Sázavou. Následně jsem úmyslně zvolil cestu sice ne s úplně stoprocentním asfaltem, ale pěknou a zatáčkovitou – „posázavskou“ na Chabeřice, Holšice a Kácov. Protože byl díky opravám na D1 uzavřený dálniční nadjezd u Kácova, pokračovali jsme dál na Uhlířské Janovice a počítali jsme, že u Zbizub se stočíme na západ a budeme pokračovat krásnou cestou na Český Šternberk, Divišov, Struhařov a Benešov až do Týnce nad Sázavou a Lešan. Bohužel jsme následně zjistili, že také „zbizubská“ odbočka na Český Šternberk je uzavřená a protože jsme se už nechtěli vracet, museli jsme pokračovat až do Uhlířských Janovic, kde jsme se teprve stočili „zpátky“ na Nechybu, Sázavu, Kozmice a dále na Benešov, Týnec nad Sázavou a Lešany.

Po zaparkování v muzeu v Lešanech nám ochotný pan vrátný umožnil uložit si u něj ve vrátnici alespoň motorkářské bundy a přilby, což bylo skvělé, neboť bylo velké horko. Vydali jsme se na rychlou prohlídku muzea, ale bylo již jasné, že ne všechny téma muzea stoprocentně zajímá a také náš čas se začínal krátit.

Vzhledem k našim objížďkám při cestě do Lešan byl již Bubo s partnerkou a přáteli delší dobu na místě a vcelku krátkou dobu před odjezdem. Přeci jen – i oni měli před sebou ještě dlouhou trasu na Slovensko. Bylo však příjemné se alespoň pozdravit, dát si v místním občerstvení něco lehkého k snědku a občerstvit se nápoji a krátce poklábosit. Po krátkém fotografování a rozloučení naši přátelé odjeli a my jsme se vydali na rychlou prohlídku. Také jsme však spěchali a tak jsme si prohlédli skutečně jen menší část muzea. Dohodli jsme se však, že tak zajímavé muzeum s tolika krásnými exponáty si nechceme nechat ujít a navštívíme jej v příštím roce znovu tak, abychom měli více času. Viděli jsme totiž jen asi 15 – 20 procent expozice a mnozí z nás měli skutečný zájem se sem vrátit.

A protože i občerstvení v lešanském muzeu bylo střídmé, začínali jsme znovu mít hlad a dohodli jsme se, že se cestou k domovům ještě společně najíme. Vrátili jsme se tedy přes Týnec zpátky do Benešova, kde jsme v bývalém „Švarcově motorestu“ docela dobře poobědvali.

Všechno hezké jednou končí a tak se blížil konec i našeho společného víkendu: Po obědě jsme pokračovali ten den již jednou projetou, ale hezkou trasou z Benešova na Sázavu, přičemž v Ostředku se od nás oddělil Utahs a Zeder, kteří najeli na dálnici. Utahs to měl daleko až domů do Ostravy, a Zeder ho doprovázel na Vysočinu. My zbývající jsme jeli ze Sázavy dál na Ulířské Janovice a po domluvě jsme ještě pokračovali „na zmrzlinu k Lukymu“ na kraji Kutné Hory. Ale tam jsme se již definitivně rozešli – tedy rozjeli ke svým domovům: Sabbath s Rentiérem domů směrem na severovýchod a já s Jankou pro změnu na severozápad – kolem Kolína, přes Poděbrady (kde jsme si ještě dali na náměstí limonádu a kávu) a dále na Nymburk a Mladou Boleslav. Z Poděbrad se nám ještě podařilo ujet průtrži mračen, resp. díky Meteoradaru jsme se šikovně „vklínili“ mezi dvě postupující bouřky a aniž bychom zmokli – dojeli jsme až ke garáži. V neděli jsme ujeli zhruba 245 km.

Z obou dní je na tomto odkazu také Galerie k akci Keep respect 2017.

3.Česko-Slovenský Raider sraz 2017

(15.6.-18.6.2017)

„3.Česko-Slovenský Raider sraz“ v beskydských lesích.

Společný čas nám utekl jako voda, což je s ohledem na počasí přirovnání doslovné. Je velmi pozitivní, že drtivá většina účastníků přijala výzvu počasí v klidu a na srazu si našla jiná pozitiva – například, že všichni měli mnohem větší možnost se poznat. Přesto v průběhu srazu že většina z nás nevydržela a vyrazila i během trvajícího deště alespoň na krátké vyjížďky.

Někteří jsme se ani nestihli osobně rozloučit – třeba jen proto, že jsme se v danou chvíli nacházeli každý jinde a i přes vzájemné hledání jsme se v rozsáhlém hotelu nenašli.

Všem zúčastněným patří dík za vytvoření skvělé a pozitivní atmosféry. Věřím, že i všichni aktivně komunikující, kteří se tentokrát nemohli zúčastnit, dorazí v roce 2018.

Soudě dle Vašich reakcí se akce snad celkově vydařila. Přesto platí, že je vždy co zlepšovat, ostatně – stoprocentně nikdy nic snad ani vyjít nemůže. Občas je tedy nutná špetka tolerance a nadhledu, za kterou je každý pořadatel rád.

K diskusi o proběhlých akcích je zřízena samostatná sekce v diskusním fóru. Protože uběhlo již hodně času, lze i diskutovat o 3. ČSRS zpětně a po delší době. Umožní nám to zamyslet se nad věcmi z více úhlů a také případně realizovat Vaše nápady.

Jak jsem zmínil v úvodu – díky počasí jsme bohužel neměli příliš možností se projet. Pokud jde o původně naplánovaný program – předpokládám, že jej (případně jeho část) při plánování dalších akcí. Jak je vidět ve fotogaleriích – někteří z nás se pokusili vyjet v pátek alespoň na kratší výlet směrem na Slovensko. Odpoledne jsme dosti promokli a v neděli nás vyjelo ještě silnějšímu dešti ještě méně – většinou pouze symbolicky na oběd do některé z místních restaurací. Že jsme také zmokli je více než jasné… 🙂

Jednotlivé denní nájezdy se tím pádem liší, protože někdo vyjel krátce, někdo třeba jinam, a někdo vůbec – jak v pátek, tak i v sobotu. Také čtvrteční cestu absolvoval každý jinou – podle toho odkud a kudy jel na místo srazu, případně kudy se vracel.

Ubytování:

Ubytování bylo trošku spartánské, ale s ohledem na to, že jsme se letos při výběru hotelu spálili dvakrát, byl jsem nakonec rád, že vše dopadlo alespoň tak, jak dopadlo. Mnoho z Vás říká, že by se vyspalo i pod stanem či v chatce a jiní zase preferují vyšší úroveň, pro batůžky samostatnou koupelnu, atd. Nakonec snad mohu napsat, že v pokojích bylo uklizeno, povlečení bylo čisté, jídlo nebylo špatné a pivo bylo také v pohodě. Teplá voda nakonec taky tekla – i když ji někde bylo nutné nechat určitou dobu odtéct. Jestli dokáže hostům něco zkazit náladu, tak je to nepříjemná obsluha. A myslím, že také obsluha byla přes všechny drobné zmatky celkově velmi vstřícná a ochotná. Každopádně díky Adamovi se nám podařilo velmi rychle zajistit alespoň fungující ubytování, při kterém jsme se sice všichni ocitli cca 30 let zpátky, ale které snad vcelku fungovalo.. 😉

Účast:

Soudě podle původních přihlášek byla letos očekávána účast poněkud větší. Ale ačkoli Raider srazy nejsou o lámání rekordů, sešlo se nás i přes mizerné počasí letos opět víc. Pravověrní Raideristé však dorazili i přes odpor přírody. J Myslím, že když už někteří přihlášení nedorazili, bylo by alespoň dobré, napsat třeba SMSku, aby je ostatní nečekali a nestrachovali se, jestli se jim něco cestou nestalo.

S tématem účasti souvisí témata „komunikace“ a „peníze“:

Komunikace:

Letos se ne vždy podařilo doručit všem informační emaily pomocí hromadné korespondence. A tak jsem těm, kterým pošta nedorazila, rozeslal emaily znovu a individuálně. Myslím, že příčina byla v antispamových filtrech, které některým z Vás vyřadily moje zprávy kvůli odkazům uvnitř. V současnosti již funguje tato stránka a tak věřím, že se pro Raideristy stane společnou platformou a jakýmsi „centrem“ pro sdílení informací o „naší“ věci… Bude tedy dobré občas na naše stránky zavítat. J Každopádně bych do budoucna rád stránky rozšířil o nějakou možnost mailingu přímo z nich – zatím to řeším „ručně“ pomocí samostatného emailového klienta.

Jsem rád, že většina z Vás na zprávy reaguje. Pokud někoho moje zprávy obtěžovaly, nechť mi dá vědět a já jej z mailingu vyřadím. Každopádně v případě informací, vyžadujících Vaši reakci – žádám o ni pokud možno neprodleně. Mám na mysli především odpovědi na přihlášky. Děkuji.

Peníze:

Chápu, že se některým nemusel líbit hotel, který nám poskytl ubytování při letošním Raider srazu. Důvod jeho volby jsem zmínil výše a také ve zprávě před Raider srazem. Nicméně bych také měl zdůraznit, že peníze lidí, kteří své ubytování nevyužili, mi pán neúčtoval, a tudíž považuji za slušnost je všem vrátit. Jiná věc by byla, kdyby mi ty peníze vráceny nebyly (bylo to přeci objednané), nebo kdyby mi účtoval storno poplatek např. 50% z ceny. Ale to se nestalo a v podstatě tak budu mít další starosti s rozesíláním peněz zpět… 😉 Doufám, že ti, kteří nedorazili, dovezou příště alespoň flašku, kterou společně vypijeme. 😉

Co jsem chtěl na Raider srazu probrat:

Na uplynulém Raider srazu jsem s Vámi chtěl probrat několik krátkých bodů, ale:

1) Díky „překopanému“ programu jsme se nikdy v jídelně nesešli všichni, abychom tyto věci mohli projednat;

2) I tak nás bylo celkově tolik, že bychom asi jednali dlouho a dost možná i neúčelně, protože „co člověk, to názor“…

Proto jsem se rozhodl body k projednání zveřejnit formou dotazníku a dát o nich každému možnost hlasovat. Až je připravím – postupně Vám zašlu odkazy na dotazníky. Budou se týkat:

Vašich preferencí, týkajících se příštího Raider srazu (preferovaný termín, preferované místo, délka srazu, ježdění, preferovaný způsob ubytování, atd..). (Toto jsem v mezičase víceméně vyřešil: Jako preferovaný termín zvítězilo datum 14.6. – 17.6. 2018, místo nikdo moc nevěděl a tak jsem jej po určité době hledání nakonec zvolil sám, organizaci srazu udělám volnější, včetně vyjížděk a jakési „Spanilé jízdy“… )
Otázka zpřístupnění, či zveřejnění kontaktů: Toto nebude ani tak otázka hlasování, jako svobodného vyjádření každého z Vás, zdali mohou být Vaše kontakty k dispozici ostatním, či nikoli. V současnosti ctím slib chránit Vaše kontakty, ale zároveň na nich nechci „sedět“ a nechci Vám blokovat možnosti vzájemné komunikace – mnohdy si kontakty měníte sami a většina z Vás nemá se zveřejněním kontaktů problém. (Nedávno mě napadlo rozeslat hlasovací formulář, podobný např. přihlášce na sraz, v kterém může každý zaškrtnout svoje preference při zveřejnění kontaktů. V brzké době jej tedy připravím).

Závěrem ještě trošku statistiky a také odkaz, na který můžete vkládat své fotky:

Statistika:

Pokud se nemýlím (případně mě opravte):

celkem se akce zúčastnilo 34 Raiderů, z toho v jednu chvíli se potkalo celkem 32 Raiderů.
ubytování nevyužilo (tedy z přihlášených k akci i k ubytování z různých důvodů vůbec nedorazilo) dalších 6 Raiderů, resp. 8 dalších lidí – 6 Raideristů a 2 batůžky
dalších 15 Raideristů mělo dorazit krátce nás pozdravit, popovídat, případně nás krátce doprovodit. Někteří se omluvili, někteří se ani neomluvili, což mě mrzí, protože byli očekáváni. Každopádně škoda, že nedorazili, nicméně Raider sraz není o lámání rekordů, ale o pohodě a tu jsme myslím měli.
Dalších 25 Raiderů z různých důvodů přihlášeno nebylo (dovolená, práce, zdravotní problémy, jiné akce, atd.)
Dalších cca 10 Raideristů nekomunikuje vůbec, ale to asi nemá smysl řešit – postupně vyhazuji z komunikace všechny, kteří i přes proklamace dělají „mrtvého brouka“ a já tak nevím, jestli vůbec existují a stojí o kontakt. Nutit nikoho nechci…
ČSRS se dále zúčastnilo 7 dalších kamarádů na jiných strojích, plus jeden kamarád s automobilem (jako „logistická podpora“ J), jeden řidič psího taxi, a jeden pes – zákazník taxi…
K ubytování bylo celkem přihlášeno celkem 62 lidí, z toho 1 řidič „logistického zabezpečení“, 1 „řidič psího taxi“ 15 batůžků a 1 krásný „Raider pes“… J

Těším se na 4. Česko-Slovenský Raider sraz 2018 a věřím, že nám tentokrát vyjde lépe jak ubytování, tak i počasí. Prima kamarády tam potkáme určitě a dobrou náladu si vozíme sebou automaticky… 😉

Poznámka: Na titulní fotografii k tomuto příspěvku nejsou vyfotografováni všichni účastnici. Jednoduše proto, že se společného fotografování nezúčastnili, anebo se již účastnit nemohli z důvodu odjezdu, apod. Každopádně zde jsou Vaše galerie z 3. Česko-Slovenského Raider srazu 2017.

Akce „Start“, aneb „Zahájení sezony 2017 v Poděbradech