Na fjordy a zpět přes zemí pět – 2. část

(zveřejněno na základě cestopisu od Dana – Danny11)

„Na fjordy a zpět přes zemí pět“

(27.7.2019 – 9.8.2019)

(2. část)

 

Den 6. – čtvrtek 1. srpna 2019:

trasa: Odda – výšlap na Trolltungu (Trolí jazyk)

Počasí: Jasno

Najeto: 40 km

Budík nám zvoní přesně v 5:00 :0(. Venku už svítí sluníčko a já posunuji budík na 5:30, ty 3 hodiny spánku byly opravdu málo. Nestačím ještě zavřít oči a už zvoní znovu. To není možné! Vstávám, musím, jinak to prostě nejde. Budím Jáju, vůbec se jí nechce, ale co jí zbývá. S uspokojením zjišťuji, že po včerejším večírku, který skončil vlastně před chvíli, je mi fajn, hlava vůbec nebolí. To mi zvedá náladu a jdeme do kuchyně chystat snídani, svačinu a pití na cestu. Dávám si kafe, ať se trochu proberu. Na sebe bereme opět jen rifle, turistické věci na výšlap a přilbu. Do brašen tlačíme plný batoh jídla a pití. Cesta na Trolltungu a zpět je dlouhá 28 km. Prostě na celý den. Terén je dle různých webů a zkušeností velmi náročný. Přibližně kolem půl sedmé vyrážíme na moto směr Trolltunga.

Ráno je opravdu jak z pohádky, slunce, jasno a teplo. Na Trolltungu je to asi 20 km od našeho ubytování. Můžete zaparkovat na třech parkovištích. P3 – zde je míst jen pro 30 aut, místo si zde musíte bookovat na webu a motorky sem, kvůli prudkému sklonu silnice, vůbec nesmí. Pak je parkoviště P2 – cca 150 aut včetně moto. Odsud na Trolí jazyk a zpět je to 28 km. A pak P1 – vzdálenost cca 40 km a zde parkujete, pokud jsou obě předchozí parkoviště plná. Odsud jezdí kyvadlový autobus na P2 a P3, který je ale potřeba zabookovat dlouhou dobu dopředu. Můžete dojet autobusem i z Oddy, odjezdy a časy najdete na webu. Vjíždíme na parkoviště, nevidíme žádnou závoru, budku, jen nám nějaký klučina ukazuje, že máme jet dozadu. Převlékáme se a než vyrazíme, sháníme parkovací lístek. Ze zkušenosti již víme,
že je třeba kartu a peníze jsou k ničemu. Nakonec se nechceme zdržovat a budeme to řešit až při odjezdu. Vyrážíme cca v 7:20 hod.

Trolltunga (Trolí jazyk) je skalní útvar vyčnívající vodorovně z hory ve výšce asi 700 metrů nad hladinou jezera Ringedalsvatnet. Je to jeden z nejnavštěvovanějších přírodních úkazů a díky počtů turistů je třeba opravdu vyjít co nejdříve. Když jste slušně zdatní, jste schopni zdolat jazyk za 4 hodiny v jednom směru. Počítejte tedy celý výšlap na 8–12 hodin. Čekání na fotku se pohybuje podle počasí a návštěvnosti, většinou okolo hodiny, ale může trvat i mnohem déle, údajně třeba i 4 hodiny. Je třeba být opravdu dobře oblečeni a mít kvalitní boty. Byli jsme svědky několika turistů, kteří šli v balerínách nebo jen šlapkách. Cesta je opravdu náročná, jak fyzicky, tak i na čas. Terén je kamenitý. Pokud máte trošku vůle a fyzické zdatnosti, zvládnete to. Vody s sebou nemusíte brát moc. Po cestě je spousta vody, která teče z ledovců, i my jsme ji pili bez následků.

Hned první hodinu vám fyzičku proklepne nejnáročnější stoupání, které jdete sice po asfaltu směrem k P3, ale je opravdu prudké. Sám vám mohu potvrdit, že tolik sprostých slov jsem od přítelkyně ještě neslyšel. :-)  Po asi hodině cesty dorazíte k P3 a odtud už začíná pravá kamenitá cesta. Během celé cesty jsou ukazatele, které vám říkají, kolik kilometrů zbývá do cíle. Jako by člověka chtěly motivovat.

Kdo zvládne toto převýšení, troufám si říct, že zvládne i zbytek. Jdeme dál, nasadili jsme docela slušné tempo, a tak další turisty jen míjíme a předbíháme. Jája si chce odpočinout, dáváme si minutku a už zase vyrážíme. Nechci se rozsedět na balvanu, pak se hůř vstává. Počasí je skvělé, jasno, teplo, nádherná příroda. V dáli jsou vidět zasněžené hory. Během cesty fotíme a fotíme a fotíme. Během cesty si dáváme jen jednu pěti minutovou přestávku, jinak držíme tempo. Dostáváme se do půlky. Teď teprve začíná nádherný pohled na jezero pod námi.

Uděláme pár fotek, do cíle je ještě daleko, a tak hned pokračujeme. Celí natěšení zdoláváme další výstup, množství turistů kolem houstne a očekáváme blížící se cíl. Únava pomaloučku přichází, ale cíl je blízko, takže nezastavujeme. Nedočkavě vyhlížíme tabulku s posledním kilometrem.

Poslední kilák skoro běžíme, tedy alespoň mám ten pocit. Přicházíme k Trolímu jazyku. Před námi je samozřejmě řada jak na koncert Shakiry. Bereme fleka a mezi čekačkou na nejpopulárnější fotku v Norsku fotíme okolí. Někteří se fotí na okraji jazyka, ale hlavně Číňani si focení vychutnávají a dělají různé polohy, aby měli asi co nejvíce fotek.

Po 45 minutách čekání se dostáváme na řadu. Prosíme klučinu z Izraele za námi, ať nás párkrát cvakne. Oplácíme mu stejnou mincí. Když máme vše hotovo, dáváme svačinu. Jsme rádi, že jsme to zvládli, a to dokonce v čase 3:40. Potkáváme dalšího Čecha. Vykládá, že jsou v Oddě už 3 dny a čekají na dobré počasí a až dnes se udělalo hezky. Uvědomujeme si, jakou jsme měli fakt kliku. Po půl hodině odpočinku vyrážíme zpět. Při cestě zpět zjišťujeme, že se jde podstatně hůř než tam. Jednak máme v nohách 14 km, a jednak svou roli hraje i psychika, protože cíl byl dosažen a víme, že máme před sebou další 4 hodiny cesty. Jsme ale rádi, protože při zpáteční cestě potkáváme snad ještě více lidí než na Preikestolen. Někteří mají na zádech krosny, spacáky a stany. Ulovit nejlepší fotku při svítání, kdy jste na Trolím jazyku sami, je asi k nezaplacení. Poslední kilometry nás už pěkně bolí nohy a na konci po asfaltovém sešupu jdou kolena pěkně cítit. Během cesty nazpět jsme dali více přestávek, a tak jsme to tentokrát zvládli za 4:15, čas nám ukazoval 17:10.

Hledáme automat k zaplacení parkoviště. Všímáme si, že tady není žádná obsluha, která by vybírala za parkovné nebo budka, závora, prostě nic. Můžete klidně odjet. Norové jsou ale čestní lidé, a tak předpokládají, že jsou čestní i druzí. Záleží tedy na každém a jeho svědomí. Neváhali jsme, přišli k venkovnímu automatu a platili kartou. Parkovné zde na jeden den vychází na 500 NOK, cca 1 300 Kč. Nic levného, ale když si uvědomíte, že tyto peníze putují zpět do systému, který hradí zázemí na parkovišti, starosti o cesty a v neposlední řadě záchranáře, pak není o čem přemýšlet. Když si totiž nahoře zlomíte nohu, případně budete mít problémy, musí pro vás letět vrtulník. Záchranáři mají sice jeden domek asi v polovině cesty, ale než by se k vám dostali, může být pozdě. Po cestě se ještě stavujeme v obchodě pro nějaké jídlo a pivo. Tohle se musí samozřejmě oslavit. Honzovi bereme Plzeň, ať vyzkouší kvalitní pivo.

Když se dostáváme konečně k ubytování, Honza s Olaugh už nám při příchodu říkají, že pro nás mají něco připraveného. Opět nám udělali večírek :0), tentokrát se vším všudy. Na stole jsou pravé norské sýry, které chutnají sladce. Pro nás je to velice zvláštní chuť, ale jsou opravdu kvalitní. Dále pak různé druhy salámů a šunka. Honza je rybář, a tak nám připravil uzeného lososa, kterých nedávno chytil nespočet. Za sebe mohu říct, že ta chuť čerstvého lososa se opravdu nedá srovnat s našimi, které si koupíte v Tescu v mrazáku. Na stole se opět objevilo pár flašek vína od souseda :O). Ať už jsme zkoušeli cokoliv z norského stolu připravené Olaugh, vše chutnalo opravdu dobře a o kvalitě se asi ani nemusím bavit. Tak nějak se nám zdálo, že veškeré jídlo od pečiva, přes Nutellu až po maso, bylo kvalitní.

Na večírku chyběli Lukáš s Verčou, kteří si udělali svůj plán a rozhodli se navštívit jeden z mnoha ledovců Nedre Buarbreen, který je od Oddy vzdálen cca 10 km. Na parkovišti nechali moto a pak se vydali nahoru. Cesta trvala 2 hodiny v jednom směru. Po cestě byly lávky
a provazy, které usnadňovaly výstup a zároveň jsme získali adrenalinový zážitek.

Po návratu z ledovce Lukáš s Verčou využili pozdního západu slunce a zkoušeli v blízkém okolí rybařit. Dnes ale ještě bez úspěchu. Na večírek dorazili až po západu slunce. Holky utahané po túrách odešly kolem půlnoci spát a my s Lukášem ještě zůstali a prohodili pár vět s našimi hostiteli. Mezitím jsme se dozvěděli, že například jejich dům nezamykají, nemají prostě důvod. Také jsme se shodli, že asijští turisté jsou asi ti „nejhorší“, které mívají. Skoro nemluví anglicky, jsou příliš hlasití a jsou nejméně přátelští. Dozvěděli jsme se, že práce u policie není nijak zvlášť dobře placená (vydělávají okolo 70 tis Kč v základu) a že si opravdu máme dávat pozor na rychlost. Jsou nekompromisní a jak sám potvrzuje, pokuty jsou vysoké. Honza pracuje v nedaleké továrně, která zpracovává zinek a v sezóně si přivydělávají pronájmem svých domů na Airbnb, Říkají, že v sezóně mají pořád plno.

Kolem 1 hodiny po půlnoci odcházíme spát. Ráno vyrážíme směr Bergen.

 

Den 7. – pátek 2. srpna 2019:

trasa: Odda – Bergen

Trajekt: Jondal – Torvikbygd – 111 NOK, 294,37 Kč

Počasí: jasno

Najeto: 173 km

Ráno vstáváme v 8:00. Dáváme si snídani za opět jasného počasí na terase. Jsme rádi, že nám počasí vychází. Mí známi, kteří byli v Norsku na dovolené, takové štěstí neměli.

Brzy ráno vyrazil Honza na rybářskou dovolenou někam na sever Norska. Loučíme se tedy s Olaugh a kolem 11:30 vyrážíme směr Bergen. Z Oddy vyjíždíme po silnici 550 a pak doleva na silnici 551. Během chvilky vjíždíme do jednoho z mnoha tunelů Folgefontunnelen, který
je dlouhý 11 km. Jízdy v norských tunelech, hlavně v těch dlouhých, nejsou zrovna to nej, protože spálený benzín a naftu je cítit všude. A pak – teplota je zde o 10 stupňů menší. Nechce se nám převlékat před tunelem a za ním zase hadry ze sebe shazovat, a tak to projedeme
na lehko. Díky rychlosti v tunelu, které jsou mezi 50-70 km/hod, se cesta protáhne na hezkou čtvrthodinku. Totálně zmrzlí se už nemůžeme dočkat konce tunelu. Po výjezdu se stáčíme směrem k městečku Jondal po silnici 107. Neuběhne ani 10 minut a vjíždíme do dalšího tunelu Jondalstunelen dlouhého 10,4 km. Jsme nadšení. Během cesty pořizujeme další fotky. V Jondalu se nalodíme na párminutový trajekt do Torvikbygd.

Odtud pak frčíme po silnici 49 směr Northeimsund, pak po silnici 7 a napojujeme se na silnici E16. Cesta nám ubíhá velmi rychle, dáváme si pauzu jen na trajektu. Do Bergenu přijíždíme kolem 15:00. Ubytováváme se v milionářské čtvrti cca 30 minut od centra, jelikož ubytování v centru a nejbližším okolí je o dost dražší a taky proto, že máme rádi více klidu. Při příjezdu nás vítá majitel v trenýrkách a jak jinak, než velmi mile nám vše vysvětluje.

Budeme zde trávit dvě noci. Máme docela dost času, slunce pálí, a tak chceme najít nějaké místo na koupání ve Fjordech. Lukáš si bere s sebou prut, tak uvidíme, třeba se dnes zadaří. Do 15 minut nacházíme menší zátoku, kde parkujeme. Pár lidí a dětí se tady už koupe. Kousek dál je molo, super. Koupačku ve Fjordech máme v plánu. V plavkách a připraveni zkoušíme vodu a z mola noříme na zkoušku nohy do Fjordu. A do pr…. Mám pocit, že mi nohy upadnou
a okamžitě v nich ztrácím cit. Naproti na břehu děcka skotačí a skáčou do zmrzlé vody dobrou půl hodinku. Určitě mají nějaký vyhřívaný neopren, jinak to není možné. Norové jsou prostě otužilí a zvyklí, co si budeme povídat. Nejsem zrovna člověk, co potřebuje, aby voda měla
28 stupňů, ale tohle je síla. Musíme na to jinak. Snažím se nechat nohy ve vodě dlouho ponořené, aby si zvykly. Vychází to. Po asi 5 minutách je to ok, už je prostě necítím, takže je mi to fuk. Nakonec nám to nedá a s velkým sebezapřením tam vlezeme. Opravdu jen na pár minut a pár temp. Lukáš je typ člověka, co i v zimě u nás chodí v kraťasech, ale i on uznává, že je to o hubu. Jája to radši ani nezkoušela. Nakonec dáváme opalovačku a Lukáš s Verčou nám všem chtějí udělat radost a chytit na večeři nějakou rybu. Tentokrát to ale zase nevychází.

Po návratu zpět k motorkám máme zase vše na svém místě včetně přileb a oblečení. Kolem je pár rybářů a zrovna jeden vytahuje pstruha. Lukáš to teda zkouší znovu, ale nedaří se.

Po návratu se ještě zastavujeme v obchodě. Na moto už necháváme všechny věci úplně bez obav. Je to skvělý pocit, když se nemusím se vším tahat do obchodu. Večer už jen kecáme a plánujeme druhý den v Bergenu. My s Jájou pojedeme do centra a Luky s Verčou na ryby. Tak snad už něco chytí.

 

Den 8. – sobota 3. srpna 2019:

trasa: výlet do centra Bergenu

Počasí: jasno, polojasno

Najeto: 0 km

Ráno vstáváme poprvé bez budíku. Na celý den máme naplánovaný Bergen a Lukáš s Verčou chytání ryb. Moc mu to přeju, je z toho tak „nešťastný“, že asi neodjede z Norska dokud něco nechytí.

Zjišťujeme si přes aplikaci, v kolik nám jede bus do centra. Máme v plánu navštívit vyhlášený Fish market (rybí trh), přístav, vyhlídku nad Bergenem a nějaký dobrý oběd v přístavu. Bereme si naše vyměněné peníze, které jsme dosud použili jen v obchodě, a to ještě s překvapenými výrazy prodavaček u pokladny. Holt peníze jsou zde už skoro minulostí. Autobus přijíždí a my platíme jízdenku do centra penězi. Kartou se jízdenky platit nedají. V tuto chvíli malinko zaplesá mé srdce a jsem hrdý na Českou republiku a konkrétně Ostravu, kde platba kartou u terminálu v autobusu byla jako první zavedena z celé Evropy. Hned další město pak byl Londýn. Dnes už je těchto měst více a u nás jsem si na to velice rychle zvykl. Po příjezdu do centra Bergenu navštěvujeme jako první náměstí, kde se koná nějaká politická akce.
Je to poprvé, kdy vídáme několik policejních aut a policii vůbec. Pokračujeme do přístavu.

Přístav je samozřejmě plný turistů a zdejší restaurace jsou plné. Procházíme si Fish market, kde si můžete dát čerstvého kraba, lososa apod. Jinými slovy, stačí si vybrat z akvária, co byste chtěli vyzkoušet a zdejší kuchtík vám to připraví přímo před očima.

Výtah na vyhlídku je momentálně mimo provoz. Procházíme si tedy uličky „starého“ Bergenu, které jsou známy svými typickými barevnými domy. Chceme si vychutnat atmosféru přístavu a turistického ruchu tak jako ostatní a zároveň vyzkoušet norské pivo a víno. V jedné restauraci si teda dávám dle doporučení barmanky pivo Hansa. Norské víno nenabízí, a tak si Jája dává Italské. Barmanka mi podává čepovanou Hansu. Než donesu pivo ke stolu už nemá pěnu, ale nevadí, tohle jsem předpokládal. Přiťukneme si na zdraví a vyzkoušíme, co jsme si objednali. Naše pohledy ale hovoří za vše. Nechci nějak urážet zdejší výrobu piva, ale tohle je vážně drsné. Myslím, že i naše nejhorší piva jsou mnohem výš než zdejší. Jedním slovem – voda. Nemám odvahu zkoušet jiné, a tak dopíjím bez keců co jsem si objednal. Musíte však počítat s tím, že zde v Bergenu jsou ceny mnohem výš. Jedno čepované pivo bez pěny vyjde na 250 Kč a 2 dcl vína na 200 Kč. Nicméně vychutnat si zdejší odpolední atmosféru stojí za to. Lidé jsou samozřejmě milí a přátelští. Příště bych ale k pití volil třeba šampaňské.

V přístavu jsme vyzkoušeli ještě v krámku Vafle, které jsme si dali s domácí šlehačkou, pravou belgickou čokoládou. Takovou dobrotu jsme ještě fakt neměli, sbíhají se nám sliny pokaždé, kdy si na to vzpomeneme.

Procházíme dál Bergenem a hledáme slušnou restauraci, kde bychom vyzkoušeli nějaké speciální jídlo. Nakonec nacházíme, já si objednávám velrybí steak s propečeným chlebem a Jája sobí maso s bramborovou kaší. Sobí maso mi chutnalo, ale velrybí steak byl lepší. Jáji nechutnalo ani jedno. Jen pro informaci o přehledu cen, za takové jídlo i s pitím počítejte přibližně 1 500 Kč.

Po celém dnu v Bergenu jsme se vydali zpět. Lukáš s Verčou ještě doma nebyli. Přijeli pozdě večer, ovšem tentokrát měli úspěch a konečně chytili dva pstruhy, které ještě ten večer udělali a snědli. Jsme v polovině naší cesty a tak zítra se stáčíme zpět Stavanger, kde budeme 1 noc přespávat.

 

Den 9. – neděle 4. srpna 2019:

trasa: Bergen – Stavanger

Trajekt: Halhjem – Sandvikvag, 105 NOK, 278,46 Kč

Arsvagen – Mortavika, 87 NOK, 230,72 Kč

Počasí: polojasno až zataženo

Najeto: 294 km

Kolem 10:00 vyjíždíme z Bergenu po silnici E39 až do Halhjemu. Odtud trajektem do Sandvikvagu, 22 km plujeme 50 minut. Dále po silnici E39 až do Leirviku. Za Leirvikem vjíždíme do podmořského Bomlafjordtunelu, který je 7,8 km dlouhý a 260 metrů pod mořem. Pokračujeme stále po silnici E39 až do Arsvagenu, kde se nalodíme na trajekt do Martaviku. Cesta trvá 20 minut. Po stejné cestě projíždíme ještě dva podmořské tunely – Mastafjordtunnelen 4,4 km a 133 metrů pod mořem a Byfjordtunnelen 5,8 km a 223 m pod mořem a nakonec přijíždíme do Stavangeru kolem 16:30

Po cestě k ubytování navštěvujeme památník „Tři meče“, které připomínají bitvu v roce 872, kdy král Harald Fairhair bitvu vyhrál, a tak spojil Norsko pod jednu korunu. Meče jsou z bronzu a 10 m vysoké. Jsou pevně vsazeny do země, aby nešly odstranit, protože představují mír. Největší meč s korunou je meč vítězného krále, další menší dva meče jsou poražených králů. Hned vedle je hezká pláž, kde se můžeme vykoupat a o kousek dál si můžeme dát skvělou zmrzlinu.

Po příjezdu na ubytování, nám už příliš mnoho času nezbývá. Stavanger je třetí největší město Norska. Díky nalezišti ropy v severním moři je to tzv. ropné průmyslové město. Přesto lze zde najít pár věcí, které stojí za to vidět. Jedna z nich je „Old Stavanger“, tedy ta starší část města, která je populární svými bílými domy a klikatými uličkami, plných květin a norských vlajek. Nedaleko je přístav, který je podobně jako Bergen hezký svými barevnými domy a restauracemi.

Když už jsme v přístavu, tak za fotku stojí i nejstarší katedrála v Norsku „Domkirke Stavanger“ z 12. století.

Jsme docela utahaní po celém dni na moto, a tak se vracíme zpět. Večer jen prohodíme pár slov s našimi hostiteli a jdeme rovnou do postele.

 

Den 10. – pondělí 5. srpna 2019:

trasa: Stavanger – Kristiansand

Počasí: opět jasno a slunečno

Najeto: 240 km

Máme celý den na cestu do Kristiansandu. Snídani, kterou připravili naši domácí už máme na stole. Vajíčka, tousty, zelenina, džusy, káva, prostě milé překvapení. Rozloučili jsme se a vyjíždíme. Již během naší cesty nás zaujaly hezky upravené a čisté hřbitovy. Je to sice malinko morbidní, ale nás to zajímalo.

Další pauzu dáváme na jednom z mnoha odpočívadel. Jak jsem již říkal, odpočívadla v Norsku jsou na kvalitní úrovni. Většina má toalety, jsou čisté a nechybí spousta laviček k odpočinku nebo jídlu.

Další pauzu jsme si dali asi po 100 km. Jdeme si do obchodu nakoupit. Během 10 dní v Norsku jsme si tak zvykli na poctivost lidí, že necháváme na moto naprosto vše včetně navigace. Beru si asi jen ze zvyku klíček do kapsy. Jája dokonce nechává v brašně i peněženku s doklady. Tohle mi bude určitě chybět. Jak dlouhou cestu ještě budeme muset v ČR ujít, abychom se dostali alespoň v tomto na stejnou úroveň?!

V odpoledních hodinách přijíždíme k našemu ubytování. Jak jinak, než milá starší paní nás vítá máváním na cestě, protože jsme malinko minuli její dům. Po vybalení a sprchování vyrážíme do města na nákup suvenýrů.

Lukáš se ještě zdržel s Verčou v centru a potkáváme se až v domě, v kterém bydlíme. Dnes musíme jít brzo spát. Ráno nám odjíždí trajekt v 6.45 z přístavu. Dle pokynů musíme být nejpozději v 5.45 u odbavení. Říkáme si, že nám 45 minut na cestu k trajektu bude stačit.

Jelikož nemám „svoje“ Rajče, po dohodě s Toshou jsem na jeho profil umístil nějaké další fotografie

 

Slider
Tosha752

Tosha752

Zruč nad Sázavou