Na fjordy a zpět přes zemí pět – 1. část

(zveřejněno na základě cestopisu od Dana – Danny11)

„Na fjordy a zpět přes zemí pět“

(27.7.2019 – 9.8.2019)

(1. část)

Už na podzim 2018 jsme s kamarádem Lukášem začali přemýšlet, kam bychom mohli v létě 2019 na moto-dovču. Chtělo to něco delšího, než jen jezdit kolem komína nebo maximálně někam na víkend. Lukáš se přikláněl k Alpám nebo jižněji, já zase nemám příliš rád cestování ve velkých vedrech a tak nějak tíhnu k severu. Holkám to bylo jedno a my jsme se, po pár větách u piva a pár fotkách z netu s nádhernou přírodou, rozhodli pro Norsko. S možnou dovolenou při zaměstnání a samozřejmě i z finančních důvodů jsme zhodnotili, že je to maximálně na 14 dní s tím, že bychom nechtěli jen sedět od rána do večera v sedle, ale udělali bychom i nějaký trek a něco poznali. Z důvodu, že jedeme na mašinách každý ve dvou a tím pádem 2x tolik věcí, jsme zavrhli variantu v kempech a rozhodli jsme
se vyzkoušet kvalitu a spolehlivost ubytování přes Airbnb. Naplánovali jsme v listopadu trasu a po Novém roce jsme začali bookovat trajekty a ubytování. Pak už jsme jen odpočítávali měsíce, týdny a dny do odjezdu. Datum odjezdu byl stanoven na sobotu 27. 7. 2019.

 

Den 1. – sobota 27. července 2019:

trasa: Rozkoš – Legnica – Neustadt – Glewe

Počasí: jasno

Najeto: 560 km

Plán byl jasný – prosvištět co nejrychleji přes Polsko, Německo až do Dánska a nalodit se na trajekt na severu Dánska (Hirtshals), který jsme si zabookovali na 29. 7. 2019 v 10.00 hod směr Norsko (Kristiansand). Máme na to dva dny, optimisticky nepočítáme s žádnou poruchou ani s žádným šíleným zpožděním.

Startujeme kousek od Trutnova cca v 10.00 a vyjíždíme směr Legnica. Hned v Polsku to začíná samou vesnicí a kopcovitým terénem. Nechceme líznout pokutu hned ze startu a dodržujeme rychlost. Do toho před sebou chytáme autobus a nějaký kamion. V kopcích se dostáváme sotva na čtyřku, rychlost a předjetí autobusu nehrozí, nechceme skončit nějakému protijedoucímu autu na stěračích. Cítím, jak dostávají tlumiče zabrat na těch jejich „fajn“ silnicích. S nervy na krajíčku nakonec najíždíme před Legnicí na dálnici A4. Super, teď už fičíme směr Berlín, jen neusnout nudou. V Německu se napojujeme na silnici A15 a následně na A113. Berlín bereme sice obchvatem, ale přesto jedeme kvůli pracím na silnici krokem, což nás moc netěší, protože chytáme vlnu horka přicházející v tyto dny od západu. Za Berlínem už je to ale o mnoho lepší. Během cesty zjišťujeme, že v Německu nemají benzinky každých 50 km jako u nás, a tak jakmile vidíme na navigaci benzinku, stavíme a tankujeme. Čekat, až někomu z nás dojde šťáva opravdu, nechceme. Cena je kolem 39 Kč/litr, a tak jemně mačkám pistoli s nadějí, že natankuji více za méně peněz. Průměrnou rychlostí kolem 120 km/hod přijíždíme kolem 18:00 do Neustadt-Glewe k našemu prvnímu ubytování přes Airbnb.

Sympatický malý bungalov 3+kk se nachází v klidné časti obce. Klíče jsou u dveří v malém nástěnném trezorku, jehož kód nám byl těsně před cestou zaslán. Uvnitř je čisto a vše, jak bylo domluveno. Vybalujeme všechny věci, dáváme si sprchu a něco k jídlu z našich zásob na cestu. S Lukášem jdeme omrknout kilometr vzdálený kemp a s ním spojenou pláž „Baracuda beach“. K našemu překvapení je uprostřed prázdnin kemp téměř prázdný a na pláži je jen pár lidí.
O kousek dále hraje nějaká muzika (pravděpodobně HOUSE), přicházíme k baru a dáváme si německé pivo, které má do našeho českého piva tedy hodně daleko. :-(  Sedáme na molo, koukáme na západ slunce a řečnicky si jen potvrzujeme, že zítra musíme dojet až do Dánska za město Aalborg, kde máme další ubytování a je teda třeba ujet 620 km. Po dnešních 560 km, to vidíme jako šílenství, ale nic jiného nám už bohužel nezbývá.

 

Den 2. – neděle 28.července 2019:

trasa: Neustadt-Glewe – Tolne (Dánsko)

Počasí: celý den slunečno, večer malá přeháňka

Najeto: 620 km

Ráno vstáváme v cca 7:15, vypadá to na další slunečný den. Rychle posnídáme, nahazujeme bagáž na moto a kolem 8:30 vyjíždíme směr  Dánsko po dálnici A24. Během cesty potkáváme jen pár motorkářů, dálnice je nudná, průměrná rychlost 120 km/hod, pár přestávek na benzinkách, kde rovnou tankujeme a odpočíváme (protahujeme zadky). Poučeni z Německa čepujeme téměř na každé benzince, a i tak skoro vždy plnou nádrž.

A jak už to tak bývá, nebyla nouze o nějaké to překvápko. Že se platí v Dánsku na pumpě platební kartou je známo. Natankujeme si tedy svých 10,7 litrů za 128,29 DKK (452,09 Kč). Cena tedy vychází na krásných 44,895 Kč/litr.

Po chvíli nám blikne v aplikaci na mobilu platba kartou a blokace částky 1 200 DKK!? Nechápeme, jdeme tedy za personálem a zjišťujeme co s tím. Nikdo neví, řeší to s námi asi 3 zaměstnanci benzinky, nakonec zavolají na technickou podporu své banky a zjišťují, že je to v pořádku a jedná se pouze o blokaci vyšší částky a peníze nám do 2-3 dní odblokují a strhnou si jen reálně utracenou částku. Při přepočtu kurzu dánské koruny zjišťujeme, že je nám blokováno něco přes 4 000 Kč, super. Sice máme na účtu peníze navíc, ale budeme potřebovat tankovat minimálně ještě 2x. A tak se i stalo. Další dvě tankování a další dvě blokace po částce 1 200 DKK.  Na konci dne máme na kartě zablokovaných 12 tisíc, no neberte to.

Ale teď už se vrátíme zase k naší cestě, která probíhala směr Lubeck, Kiel, Aarhus, Aalborg až do Hjorringu, kde se stáčíme doprava po silnici 35 vedoucí do malého městečka Tolne. Přijíždíme přibližně v 19.00. Vítá nás velmi příjemná paní, provádí nás ubytováním a prohodíme pár vět. Mezitím, co si vybalujeme věci, nám přináší pár vychlazených plechovek piva Tuborg. Velice dobře ho znám z dob, kdy jsem pracoval v Dánsku, a tak neodmítáme, protože vím, že ze severských zemí je jediné, které se dá docela dobře pít.

Dáváme sprchu a něco k jídlu. Původně jsme měli v plánu navštívit nejsevernější dánský výběžek Mys Grenen, kde se setkávají Baltské a Severní moře. Zajímavostí je, že každé moře má jinou bravu i hustotu, a tak se neslévají, ale naopak se od sebe odrážejí, což je nejlépe vidět z pohledu ze shora. Celá oblast má ale i historický podtext a nachází se zde vojenské muzeum a bunkry. Nicméně je to turisticky atraktivní místo a na fotku se zde čeká i několik desítek minut. Začíná nám ale lehce pršet a dobrou hodinku nechce déšť ustát, dáme si tedy plán,
že si ráno přivstaneme. Jelikož cesta z Tolne na Mys Grenen a zpět trvá cca hodinu a půl, a pak ještě kus pěšky po pláži až k Mys Grenen a zpět na parkoviště cca půl hodiny, už teď víme, že to bude honička, protože v 10:00 musíme stihnout trajekt z Hirtshals do Kristiandsand. Ráno chceme vstávat tedy v 5:00. abychom vše stihli. S Lukášem si ale dáváme pár Tuborgů a spát odcházíme až o půl jedné v noci (holky už dávno spí).

 

Den 3. – pondělí 29. července 2019:

trasa: Tolne (Dánsko) – Jorpeland (Norsko)

Trajekt: Hirtshals – Kristiansand 2 325 Kč (oba směry – 4 650 Kč)

Lauvvik – Oanes 95 NOK, 251,94 Kč

Počasí – Polojasno

Najeto: 280 km

Budík zvoní přesně v 5:00 hod. Čtyři a půl hodiny spánku, pár Tuborgů a 620 km v sedle jsou znát, tohle nemůže vyjít. Posouvám budík o 10 minut a přemýšlím, že bychom Mys Grenen navštívili po cestě zpět. Zkušenosti mi ale říkají, že to taky nevyjde. Při dalším zvonění budíku se snažím vstát, pomaloučku se soukám z postele, a přitom tahám přítelkyni (Jáju) za nohu, aby už taky vstala, jinak to nemůžeme stihnout. Lukáš s Verčou to vzdávají. Dáváme malou rychlou snídani, soukáme se do moto oblečení a před šestou ranní vyrážíme. Slunce už svítí, ale teplota je okolo 15 stupňů. Po 45 minutách přijíždíme na místo. Nikde nikdo, prázdné parkoviště, jen tři fotografové s laufy jak z tanku fotí blízké okolí. Bereme přilby a vyrážíme pěšky na cca 15 minut cestu po pláži. Je to opravdu „skvělé“, když jdete v motorkářském
po sypkém písku, ale není čas se převlékat.

Po chvíli jsme na místě. Počasí vyšlo, a protože jsme tu velice brzy, po turistech ani stopa. Chvíli jsme se zdrželi, vychutnávali si to ticho a šumění moře, udělali pár fotek a vydali se na cestu zpět. Vzhledem k tomu, že máme být u trajektu nejpozději v 9:00 kvůli odbavení a na hodinkách máme 7:30 a teprve opouštíme parkoviště, začíná honička.  Rychlost nedodržuji, záměrně. Naštěstí na silnicích tak brzo ráno téměř nikdo není. V 8:15 přijíždíme za Lukášem a Verčou, v rychlosti balíme věci, nahazujeme na moto, loučíme se s milou hostitelkou a kolem 8:45 fičíme směr Hirtshals. Navigace si s námi po cestě ještě hraje a tahá nás různými zkratkami. Neposlouchám ji, řídím se svým rozumem. Úspěch, v 9:05 jsme u odbavení. Potkáváme jen pár motorkářů, kteří míří do Norska. Drtivá většina turistů jede v obytných vozech. Trajekt je plný a borec říká Lukášovi, ať mašinu přikurtuje vedle ke stojící Destě. Nevěří sice svým uším, ale nic jiného mu nezbývá, není místo.

Trajekt z Hirtshals (Dánsko) do Kristiansand (Norsko) trvá cca 2,5 hodiny. Na trajektu potkáváme další Čechy z Frýdku-Místku, kteří cestují autem. Vyprávějí nám o tom, že navštívili Mys Grenen v odpoledních hodinách den před námi. Masakr turistů a čekání na fotku jak na mandarinky v obchodě před r. 1989, kdy jsem tam stál ještě jako děcko. Nakonec se nám teda asi ranní vstávání vyplatilo. :-)  Ve 12:15 přijíždíme do Kristiansandu, jsme v Norsku! Potřebujeme ale tankovat. První benzínka a první infarkt, tankujeme za 60 Kč/litr a doufáme, že tak drahý benzin nemají po celém Norsku. Vylodění a vymotaní se z města nám zabere asi hodinu a za městem si tedy na všudypřítomných odpočívadlech dáváme oběd „Co dům dal“ :0). Po půl hodině pokračujeme dál. Kocháme se přírodou a užíváme si kvalitu norských cest. Před cestou jsem si pečlivě pročetl rychlostní limity v Norsku a případné následky. Dodržujeme pečlivě rychlost a nepřekračujeme ani o kilák. Navigace mi hlásí všechny radary, avšak tohle je v Norsku zakázané a je za to pěkná palba. Snad to když tak stihnu vypnout. Nikde nevidíme během celé dnešní cesty ani jedno policejní auto. Všichni dodržují převážně se vyskytující sedmdesátky mezi obcemi nebo padesátky v obci a nikdo nepředjíždí. Nikoho nevidíme nadávat, ani troubit. Říkám si, co by se muselo stát, aby tohle bylo u nás. Zastavujeme na jednom z dalších odpočívadel, kde jsou většinou umístěné budky s WC a tekoucí vodou, všude je čisto, mýdlo a dokonce i doplněný toaletní papír. Únava si vybírá svou daň a Jája jde k zemi :0)). Na chvíli přepíná do úsporného režimu.

Od Kristiansandu míříme po západním pobřeží E39 směr Stavanger. Před městečkem Sandnes se stáčíme po silnici 13 až do Lauvviku, kde nás čeká ještě jeden 15 minutový trajekt do Oanes. Odtud už je jen kousek do Jorpelandu. Zvládáme to se dvěma zastávkami. Do Jorpelandu přijíždíme kolem 18:00. Opět nás vítá milá hostitelka. Dobrou třičtvrtě hodinku si s námi vykládá, radí nám, co navštívit, co vidět. Bavíme se o počasí, které nám zatím přeje, ale v horách je počasí ošidné, a ne vždy vyjde podle předpovědi. Ubytováváme se v jejím domu v přízemí, dům je hezký, velmi dobře vybaven, využíváme pračku i sušičku. Dáváme si teplou večeři. S Lukášem dostáváme chuť na pivo a také bychom měli nakoupit nějaké jídlo.

Víme, jak je to v Norsku s alkoholem a jdeme se přesvědčit. V obchodě nacházíme spoustu druhů piv, avšak nemáme moc chuť je zkoušet. Překvapuje nás, že je zde i Plzeň, sice v plechu, ale super. Tohle ale známe a cena navíc vychází na 120 Kč za jedno. kupujeme tedy Tuborg v přepočtu jedno za 90 Kč. Taky víme, že životní úroveň v Norsku je vyšší a tím i ceny potravin. Hledáme pečivo a nějaké jogurty. Chleba vychází sice na 150 Kč, ale potřebujeme ho, takže nemáme na výběr, velikostně je asi jako náš toastový chléb, a pro naše překvapení vydržel čerstvý asi 5 dní, takže cena odpovídá kvalitě. Nakupujeme příliš dlouho, což se ukazuje u pokladny, kdy nám paní z pásu odebere Tuborga s tím, že už jsou 3 minuty po 20:00. Dívám se na ní, jestli si ze mě dělá srandu kvůli pár minutám. Nedělá, pivo už jsem nedostal. Věděli jsem, že alkohol se po 20:00 už neprodává, ale nějak jsme se sekli s nákupem. Obchody s alkoholem, tedy hlavně s tím tvrdým, jsou otevřeny
maximálně do 18:00 a jsou to obchody státní (Vinmonopol). Navíc jich ani po Norsku moc není, jak se později ukázalo. K večeru si užíváme pěkně kosnou koupačku ve Fjordech, ale opravdu jen na chvilku. Vracíme se na ubytko, vytahujeme jedny z posledních zásob piva, kecáme a plánujeme zítřejší výšlap na Preikestolen (Kazatelna), který máme v plánu už od začátku. Paní nám radí vyjít co nejdříve kvůli turistům. A počasí? Nikdo neví. Předpověď hlásí jasno.

 

Den 4. – úterý 30.července 2019:

trasa: Jorpeland – výšlap na Preikestolen (Kazatelna)

Počasí: zataženo, 15 stupňů

Najeto: 30 km

Preikestolen (dá se přeložit jako Kazatelna) je obrovský kvádrovitý skalní blok vysunutý ze svislé skalní stěny a tyčící se 604 metrů nad modrou hladinou Lysefjordu v Rogalandu. Je jednou z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších přírodních lokalit v Norsku, mnohými odborníky považován za jeden z velkých přírodních divů celé Evropy. Měří 25×25 metrů.

Ráno vstáváme o půl 7, dáváme snídani a balíme na výšlap. Nechce se nám na těch pár kilometrů převlékat do motorkářského, na parkovišti pak do turistického a na cestě zpět znovu („Barevné hudby“ jsem si na vojně užil dost) a jelikož je to opravdu jen cca 15 km od našeho ubytování, volíme cestu nejmenšího odporu a jedeme v tom, v čem půjdeme i výšlap.

Ráno dáváme majitelce domu zapravdu, předpověď sice hlásí slunečno a 25 stupňů, ale je zataženo, mlha jako mlíko a cca 12 stupňů. No nic, i tak vyrážíme směr Preikestolen. Určitě se to vybere a bude horko. Přijíždíme na parkoviště okolo 8 hodiny ranní. Přilby dáváme do kufrů. Lukáš má zamykací, my jen brašny na zip. Ptám se sám sebe, jestli tam vše bude, až se vrátíme zpět?! Poslední, co bych chtěl, je shánět někde přilby, protože tady v tom kraji bych asi nepochodil. Cvakáme pár fotek na začátku treku a vyrážíme.

Vypadá to, že jsme mezi prvními turisty. Hned ze začátku každého prověří fyzička, prudké stoupání, náročnější terén, kamení. Po cestě míjíme stále více turistů, někteří míjí nás. S výstupem turistů však přibývá, jsou všude. Zdá se, že museli vyjít už tak v 6 hodin ráno. Přesto, že je vlhko, je třeba opravdu pravidelně pít. Když jsme zhruba v 1/3 cesty, proběhne (jo, fakt ten blázen běží) kolem nás pán okolo šedesátky, tak lehce, jako by mu ani nepřišlo, že je to do kopce.

Po cestě děláme pár fotek. Nejhorší ze všeho jsou Číňani, resp. Asiaté. Jsou strašně hlasití a na každý šutr nebo výhled řvou tak, jako by to mělo být naposledy. Podle mě mají někde v těch brožurách před výstupem napsané, jak mají řvát, když uvidí velký kámen nebo skálu. Vůbec je netrápí, že tam jsou ostatní lidé. Holt Číňan v přírodě. Jsou opravdu všude. Zrychlíme a předbíháme je.

V půlce se dostáváme nad mlhu. Je relativně teplo, ale zamračeno. Turistů neubývá, spousta se jich vrací. To museli vyjít tak v 5 ne?! Všude opravdu nádherná příroda, jezírka, prostě krása. Fotíme snad každých 100 metrů.

Jdeme dál a pán, který běžel tam, nás míjí zpět, je fakt dobrej. Ukazuji mu, že je jednička. Po cestě ještě míjíme několik jezírek a krásných výhledů, ale již se blížíme k cíli. Po delší chůzi jen po kamenech konečně přicházíme na vrchol. Turistů není mnoho, ale ani málo. Stavíme
se do řady na fotku. Spousta lidí si sedává na okraj Preikestolen. Šílenci, nikdy v životě… Čekáme cca 15 min na fotku.  Začíná mě lákat si na okraj také sednout. Velmi opatrně jdeme k okraji, sedáme na zadek a pomalu se posouváme k okraji. Podaří se. Je to sice o držku, vlastně
o život, ale snažíme se být opatrní a nedělat blbosti.

Počasí se nelepší, místy se snaží prodrat slunce, ale nevyleze. Nicméně díky tomu máme docela zvláštní fotky.

Na malou chvíli se mlha roztáhne a my vidíme dole pod námi fjord a výletní lodě. Ty jsou už vyprodané několik dní dopředu. Chtěli jsme vidět Kazatelnu i zespodu, ale nebyla šance. Odpočíváme, sledujeme lidi, turisti přibývají a fronta je čím dál delší. Čekáme, jestli se počasí umoudří. Vůbec, prostě dnes už zůstane takhle. Po dvou hodinách čekání, usoudíme, že se to vážně nevybere a vyrážíme zpět. Dolů se jde snadněji, ale za to kolena po kamenitých schodech dostávají zabrat. Potkáváme haldy turistů, kteří jdou teprve nahoru. Už nejsou mezi nimi ani mezera, je to taková nekonečná řada. Jsme rádi, že jsme vyrazili alespoň v těch osm. Na parkoviště přicházíme kolem 15:00. Docela znaveni, dáváme si párek v rohlíku v místním bistru a kupujeme magnetku na památku. Později nás dohání Lukáš s Verčou. Přicházíme k motorkám, vše je na svých místech. Ten pocit zde v Norsku, že najdete vše tam, kde jste to nechali, je opravdu fajn. Začínám si zvykat. Jdeme zaplatit parkoviště, na naše v přepočtu cca 270 Kč. Nikde žádný automat na mince a kartu jsme zapomněli na ubytování. Přicházíme za obsluhou a ptáme se, kde se dá zaplatit mincemi. Všichni tři Norové se na nás dívají divně, že nemáme kartu, jsme pro ně podezřelí, protože penězi v Norsku se už přece dávno neplatí, což sice víme, ale pro jistotu jsme si jich pár vyměnili. Po vysvětlení nás chápou a jeden z nich nám říká, ať mu dáme peníze a on to za nás platí svojí kartou, můžeme tedy v klidu odjet.

Za 20 minut jsme na ubytování, dáváme sprchu a jdeme nakoupit. Dnes podstatně dříve, kvůli pivu. Nechceme dopadnout jako včera. Kupujeme Plzeň a Tuborg, dnes si ho určitě zasloužíme. Během naší dovolené se dozvídáme, že chytání ryb je zde všude povoleno, nepotřebujete ani žádnou povolenku.

Lukáš odjíždí do centra, kde je pár obchůdku a dvě benzinky, kupovat prut. Nevím, jak ho sehnal, ale dovezl ho, stál 500 NOK. Večer se balíme na ráno a popíjíme s Lukášem. Holky už jsou v posteli. Venku je zataženo a zítra dopoledne to vypadá na déšť. Super, zrovna, když nás čeká přejezd do dalšího města. Ale co, zatím bylo pořád krásně, až na dnešní zatažený den. Večer se mě ještě paní domu ptá, jestli bych je nesvezl i s jejími syny na motorce. Jeden má asi 4 a druhý 7. Říkám, že proč ne a ona se rozvykládá o tom, že její otec měl motorku, ukazuje fotky a že jako malá s ním jezdívala. V Norsku taky nejsou tak časté a díky krátkému létu jich moc nejezdí. Ráda by si vrátila vzpomínky.

 

Den. 5 – středa 31.července 2019:

trasa: Jorpeland – Odda

Trajekt: Hjemeland – Nesvik 95 NOK, 251,94 Kč

Počasí: dopoledne mírný déšť a zataženo, k večeru jasno

Najeto: 208 km

Lezeme z postele v 7:00 hod, koukáme ven, lehce prší. Sledujeme předpověď a déšť má ustát až kolem 10:00 hod. Nikam nespěcháme, a tak se pomaličku balíme. Mezitím se domlouváme s hostitelkou a beru jejího staršího syna na projížďku. Jedeme v dešti a jen opravdu asi 5 km. Jedu opatrně, aby se nic nestalo. Pak se syn vymění s tím mladším a vezu s ním i ji. Ptám se, jestli je to tady s policii v pohodě. Říká, že tu žádní nejsou a mávne rukou. No tak asi dobrý, tak jedem. Opět jedu opatrně, déšť je trochu silnější. Očividně mi to vadí mnohem víc než jim. Po příjezdu si malý nechce sundat přilbu, jak se mu to líbilo. Jde vidět, že na déšť jsou zde zvyklí a tenhle deštík je vůbec nerozhodil. Paní moc děkuje, vykládá si s námi a je vidět, že ji to opravdu potěšilo. Nakonec se loučíme. Chvílemi vypadá, že přestane pršet, ale ne. Nezbývá nám než vyjet. Nahodíme vše na moto a oblékáme nepromoky z Canisu v akci za 175 Kč. Počítali jsme s krásným počasím, a tak jsme neutráceli za drahé nepromoky, které u nás v ČR běžně nevyužijeme. Teď se ale šikly. Všichni v tom vypadáme jak strýček Pompo, ale účel to plní. Vyjíždíme cca v 10:00, déšť sice nepřestává, ale prší jen lehce. Čím dál jsme od Jorpelandu, tím méně prší. Po cca hodince je téměř po dešti. Silnice jsou ale ještě mokré, tak si nepromoky necháváme a jedeme opatrněji, je to tady samá zatáčka. Jedeme z Jorpelandu směrem na Tau po silnici 13, pak stále až do Hjemelandu, kde využíváme trajekt do Nesviku. Při kupování lístku na trajekt řekl Lukáš Neskvik (ta čokoládová tyčinka) místo Nesvik, borec se řehtal možná ještě hodinu po našem odjezdu. Za Halandsosen se stáčíme na silnici 46 a poté po silnici 520 až k městečku Sauda.

Dostáváme se na „území nikoho“, v horách, kde potkáváme jen minimum aut a vlastně žádného člověka. Projíždíme zatáčkami mezi skalami s nádhernou přírodou. V kopcích a mezi jezírky jsou známé domy s trávou na střeše. Už nám neprší, asfalt je sice mokrý, ale úplně nový.
Je zajímavé, že i v bohem zapomenutých oblastech jsou cesty nové. Teplota se pohybuje okolo 13 stupňů. Neujedeme snad ani 5 kilometrů, abychom opět nestavěli a nefotili. Myslím, že jsme 50 km jeli tak 3 hodiny.

Těsně před městečkem Sauda zastavujeme u vodopádů Svndalsfossen. Nádherný vodopád, který stéká pod cestu, po které projíždíme. Je zde malé parkoviště, kde můžeme zastavit a po schodech vylézt až nahoru a vidět ho v plné masivní síle a kráse. Doporučuji. Zde potkáváme další Čechy, prohodíme pár slov, uděláme pár fotek a vyrážíme dál směr Odda. Nepromoky necháváme stále na sobě, nebo spíše alespoň kalhoty, už sice neprší, ale pro jistotu.

U městečka Skare se stáčíme na silnici 13 a po pár kilometrech zastavujeme u známých vodopádů Låtefossen. Tyto vodopády jsou velice navštěvované a najít zde místo na parkovišti není snadné, ale daří se.

Do malého průmyslového městečka zbývá už jen pár kilometrů. Přijíždíme do Oddy kolem 19:00, navigace nás vede přesně k dalšímu ubytování přes Airbnb. Sotva přijedeme, majitelka domu Olaugh nás srdečně vítá. Potvrzuji si, že Norové jsou opravdu přátelští lidé, důkazů budeme mít ještě víc než dost. Vybalujeme věci, paní nás vede do jejího domu, kde budeme sdílet společně kuchyni. Ubytováváme se v podkroví, kde je velmi útulno a čisto. Scénář je opět stejný: Sprcha, převléknout se, zjistit kde je obchod a zajít nakoupit nějaké potraviny. Mezitím nás vítá její přítel Jan. Povídáme si a ptáme se, kde je obchod a kde se dá případně koupit nějaké víno. Říká, že dnes už nikde, státní obchod už je zavřený, ale že pro něco skočí k sousedům.  Odjíždíme na nákup. K večeru zjišťujeme, že benzín je levnější, než přes den. Vůbec nechápeme proč.

Vyjasňuje se, je teplo a díky pozdějšímu západu slunce kolem 23:00 je i dlouho světlo. Vracíme se z obchodu a Jan nás zve na skleničku dobrého vína. Na stole stojí 3 flašky. Chuťově se to dá srovnat se šampaňským a procentuálně je to asi jako Cider. Neodmítáme, něco dotáhneme z našich zásob a večírek může začít. V Oddě zůstáváme dvě noci, to proto, že máme v plánu zítra další trek a to asi nejznámější – Trolltunga. Víme, že musíme vyjít nejlépe hned ráno, cca v 6:00, protože má být krásně a turistů bude halda, tomu se chceme vyhnout. Honza potvrdí pohledem na nebe, že počasí zítra bude opravdu jasné. Holky jsou unavené a Verča odchází před půlnocí spát. S Honzou a Olaugh se dobře povídá, jsou milí, říkáme si zážitky zde z Norska, mluvíme o České republice a navzájem se doptáváme na zajímavosti. Čas ubíhá a pokud chceme být zítra ok, měli bychom jít spát. Jája je vyřízena a odcházi asi v 1 v noci do postele, Lukáš se mnou zůstává. Trolltungu máme v plánu jen já s Jájou. Lukáš s Verčou  mají v plánu nedaleký ledovec. Popíjíme vesele dál a i když se mi nechce, dostávám se na kutě kolem 2. hodiny v noci. Vím, že musíme ráno v 5 vstávat a hlavou mi proběhne vzpomínka na ranní vstávání v Dánsku a cestu na Mys Grenen. Dnes je to ale ještě horší. Zbývají mi jen 3 hodiny spánku a v krvi mám pár deci vína. Jsem ale pevně odhodlán, že vstanu v 5, ať to stojí co to stojí. Ne vždy se totiž podaří mít tak skvělé počasí a další pokus zdolat Trolltungu už mít nebudeme.

Jelikož nemám „svoje“ Rajče, po dohodě s Toshou jsem na jeho profil umístil nějaké další fotografie

 

Slider
Tosha752

Tosha752

Zruč nad Sázavou