5. ČSRS (uskutečněná akce)

5. Česko-Slovenský Raider sraz 2019

(6.6. – 10.6.2019)

Dnešní příspěvek jsem nazval „Ohlédnutí“, protože od 5. Česko-Slovenského Raider srazu již uteklo skutečně hodně vody. Původně jsem chtěl nějakou závěrečnou informaci s odkazy vytvořit hned, jakmile bude uzavřeno vyúčtování letošního srazu a předpokládal jsem to do konce června. Nakonec se vše nečekaně protáhlo až do konce srpna… (odkaz na podrobnosti ohledně vyúčtování je na konci tohoto příspěvku)

Letos nebylo mnoho času ani na ježdění, natož na plánování, či sepisování delších zpráv, takže to vezmu pokud možno zkrátka:

 

Čtvrtek 6.6.2019:

Většina lidí se na místě Raider srazu sešla první den akce, což mě potěšilo. Dokonce se nás drtivá většina ve čtvrtek sjela během cca jedné čtvrthodiny.. Když jsme dorazili my – „Česká sekce“ k recepci kempu, stálo tam už několik motorek a ještě po nás přijelo dost lidí, takže najednou bylo před recepcí plno.. (Vlastně bych asi měl napsat „stálo tam už několik Raiderů, protože jak všichni víme – jsou Raidery a pak motorky… :-D   Ale to jen tak někoho popichuji… )

První kamarádi z České sekce se potkali v Hradci Králové, resp. ve Stěžerech (kam jsem byl nucen s Jankou neplánovaně zajet kvůli rychlému servisnímu zásahu na přílbě). Dorazili tam za námi Olda zvaný Sabbath s Ivem, takzvaným Rentiérem…

Po nečekaně delším zdržení (díky kluci za výdrž!) jsme pokračovali k benzínce v Hradci, kde již čekal Airman a také Josef s batůžkem – manželkou Kateřinou. Cestou následovala zastávka v Kostelci nad Orlicí, kde se k nám přidal Hillock taktéž s batůžkem – manželkou Zdeňkou. Dále jsme jeli na Vamberk a Žamberk, ale oproti loňské trase na Raider sraz jsme za Žamberkem odbočili na Pastviny, abychom se mohli kochat krásnou přírodou na Králíky, Hanušovice, Jindřichov, Brannou, Ostružnou a také se dobře najíst v městečku Lipová Lázně. Nedalo mi to, abych si při plánování tohoto přesunu neodpustil průjezd kolem Jeseníku na Červenohorské sedlo. Ve čtvrtek to sice byla teprve cesta na sraz a Červenohorské sedlo jsme jeli od severu, ale tahle trasa je tak krásná, že by byla škoda nevzít to tam tudy…

Pokračovali jsme na Kouty nad Desnou, Velké Losiny a Šumperk, abychom v Zábřehu na Moravě udělali poslední tankování před blížícím se cílem našeho přesunu na Raider sraz v Mohelnici…

Každý z účastníků měl toho dne trasu trošku jinou, nicméně pro zajímavost přikládám odkaz na trasu, jak jsme ji ve čtvrtek projížděli s Jankou od garáže až do Mohelnice. Já jsem pak ještě udělal krátký okruh se Stanleym, Ditou a Pawuukem, neboť jsem si potřeboval prověřit kvalitu jednoho úseku trasy, naplánované na pátek jako trasu naší Spanilé jízdy…

Ve čtvrtek nebylo plánováno otevření baru Stolárna a tak jsme si dali večeři v místní restauraci, zájemci si dali nějaké to pivo, nebo cokoli dalšího „na zub“ a v průběhu večera se šlo postupně spát. Ostatně většina lidí byla unavena po (většinou) dlouhé cestě z různých koutů Čech, Moravy, Slovenska, ale i Polska a Maďarska.

Za tento den bych rád poděkoval recepci kempu, která měla díky mým podkladům pěkně připravený ubytovací plán, Stanleymu, Ditě a Pawuukovi za doprovod při rekognoskaci toho „nejistého“ úseku páteční Spanilé jízdy, a také své Raider woman Jance, která se s pomocí překladače v mobilu neúnavně věnovala dorazivším účastníkům z Maďarska – Joszefne a Joszefovi. Přes celkově (snad) dobrou, či alespoň „rozumnou“ organizaci jsem se samozřejmě já osobně jako organizátor nezastavil, drobných věcí k řešení bylo, je a bude asi vždy hodně, nehledě na to, že jsem se snažil s každým pozdravit a prohodit alespoň pár slov… Jazyková bariéra mezi námi a kamarády z Maďarska byla přeci jen větší, než např. mezi námi a Poláky, ale Janka to celý večer zvládala s grácií hostitele a především s ochotou, což také neumí úplně každý… 

 

Pátek 7.6.2019:

Po nátlaku „sov“ (které si chtěly přispat už v pátek ráno) jsem maličko posunul odjezd na Spanilou jízdu. Podobně jako vloni – na druhou stranu skutečně jen o kousíček, protože čas je neúprosný a nechtěl jsem, aby pak lidé naříkali, že jim Spanilá jízda ukrojila příliš mnoho času z volného dne, kdy se mohli svézt kamkoli dle svých představ…

Po „houfování“ před recepcí a krátkým zopakováním pravidel jsme vyjeli krátce po deváté na páteční Spanilou jízdu. Co k ní dodat? Jako vždy – snažil jsem se ji vést krásnými, ale bezpečnými úseky, po ne příliš frekventovaných silnicích, pokud možno ne po špatných cestách (i když tomu se vždy nedá vyhnout). Také tak, aby trasa nebyla moc dlouhá, nebo naopak příliš krátká, snažil jsem se prostřídat lesy a louky, kopečky a zatáčky, abychom si to zkrátka pěkně užili. Měli by to asi hodnotit druzí, ale za mě byla letošní Spanilka nejpovedenější, kterou jsme zatím kdy zažili. To vše díky úžasným sršňům, kteří neúnavně a skvěle pomáhali hladkému průběhu jízdy.. I přesto, že se sám vůdce kolony občas popletl, občas sršňům zapomněl ukázat, kam se odbočuje a občas neukázal vůbec nic, protože se prostě kochal… Prý výjimka potvrzuje pravidlo… Každopádně sršni byli další světlý bod – vlastně světlé – zařivě žluté a oranžové body naší Spanilé jizdy…

Z páteční Spanilky jsem se snažil natočit nějaká videa a ta jsou umístěna na Rajčeti v dolní části galerie mých a Jančiných fotografií. (Chápu, že záběry z motorky předního jezdce nemusí být až tak zajímavé, jako když je vidět celý „had“ kolony krásných Raidříků, ale holt aspoň něco. Pro připomenutí vyjížďky to snad bude zájemcům stačit, akorát jsem měl nějaký zeslabený mikrofon (nebo ho mám rozbitý?), tak tam to krásné burácení není moc slyšet. Je tam také video z kamery z Jančiny přílby, ale tam není dálkové ovládání, takže je to dlouhé video, které se nahrávalo dokud stačila baterie v kameře.. Ještě jedna drobnost k záběrům z mé kamery: Pootočil se mi objektiv, takže se zdá, že levé zatáčky jsem projížděl jakoby rovně a bez náklonu, zatímco pravé jako Valentino Rossi – pěkně drsně „na kolínko“… Každopádně se na některých místech těch videí může většina účastníků jízdy najít, protože v pátek jsme sršně měli jen dva a tak jsem se jim snažil asi dvakrát pomoci zavírání křižovatek…)

Mohu jen znovu poprosit jezdce, kteří měli kameru, jestli by mi natočená videa poslali, abych je mohl hodit na Rajče do společné galerie z Raider srazů. Samozřejmě ocením i odkazy a někteří z Vás dali své fotky a videa do diskuse, což také oceňuji a je to fajn, že se o ně podělili s ostatními. Každopádně se snažím mít ta videa a fotky v naší společné galerii, zřízené pro Raider srazy, kde se najdou myslím nejrychleji. Pokud to tedy dotyčným nevadí. Jako obvykle – jména autorů samozřejmě zveřejním také.

Zpět k páteční Spanilé jízdě: Ta proběhla po trase Mohelnice, Újezd, Zavadilka, Vranová Lhota, Mezihoří, Chornice, Konice, Březsko, Hvozd, Luká, Slavětín a Bouzov. (Z Bouzova pak ještě krátký úsek na náměstí do Loštic, kde naše páteční Spanilá jízda oficiálně skončila..)

Krásný byl příjezd na parkoviště hradu Bouzov, kde jsme trošku vyděsili psíka paní, která prodávala lístky na parkoviště. (to jsem zaplatil za všechny ze svého a těch 500 si stáhnu z přeplatku vyúčtování). Psíka mi bylo líto, ale od paní jsem si nevzal doklad a věřím, že mu za těch 500 koupila kostičku..

Po zaparkování jsme vyběhli na spodní nádvoří hradu, kde jsme (mám pocit že ne úplně všichni) udělali společnou fotku. Krásný hrad, na kterém se natáčelo několik pohádek (nejznámější asi O princezně Jasněnce…) dokonce některé lákal k prohlídce a tak si zakoupili lístek a po krátkém čekání absolvovali některý z prohlídkových okruhů. My ostatní jsme po občerstvení vyrazili k motorkám a krátkým, ale hezkým úsekem podél Třebůvky jsme se „sklouzli“ do bouzovského podhradí a následně do městečka Loštice, kde byla Spanilá jízda oficiálně ukončena. Zájemci si ještě dali další občerstvení v místní Tvarůžkové cukrárně, protože Loštice jsou jak známo – místem výroby známých Olomouckých tvarůžků, jejichž název a receptura jsou dokonce chráněny Evropskou unií..

V Lošticích na náměstí ještě další rychlé společné focení a pak již rozjezd podle toho, kdo, kam a s kým se chtěl projet. (viz fotogalerie)

Opět jsem pomocí trackeru zaznamenával celou páteční trasu. Po Spanilé jízdě se nás část vydala na Zábřeh, naobědvali jsme se kousek od Šumperku (po šíleně dlouhém čekání… ) a pokračovali jsme na Červenohorské sedlo (tentokrát „odspodu“, tedy od jihu), kde jsme udělali další pauzu. Skuteční nadšenci si pak dali Červenohorské sedlo ještě několikrát nahoru a dolů i přes riziko, že místní policie bude opět dohlížet pomocí dronů. (budu jen doufat, že mi za pár let nebude bzučet policejní dron nad hlavou v bytě, nebo na zahradě.. ). Čas však neúprosně letěl a tak jsme vyrazili zpět na Kouty nad Desnou, tam jsme odbočili z loňska nám již známou zkratkou na Nové Losiny, Jindřichov a Hanušovice, abychom krásnou cestou pokračovali na Kopřivnou a Bratrušov až do Šumperku. Tam u benzinky krátká pauza a poté méně známou cestou východě od řeky Moravy jsme přes Dolní Studénky, Sudkov, Leštinu, Dubicko, Úsov a Stavenice dojeli zpět do Mohelnice.

Večer byla opět volná zábava, někteří popíjeli v místní restauraci, jiní se sešli u ohniště, kde si založili oheň. Na dřevo jsme všichni přispěli v samostatném poplatku a bylo na každém z nás, kdo bude chtít přijít k ohni. Většina z nás se postupně shromáždila v baru Stolárna, na jehož otevření (a též využití projektoru) každý z nás taktéž přispěl. Na tomto místě bych se měl omluvit, protože jsem si sice připravil fotografie a videa z akcí předchozích let, ale teprve v pátek večer na místě jsem si uvědomil (zjistil), že můj notebook HP využívá displayport, zatímco kabel projektoru má koncovku HDMI. Jak popíši níže – nakonec se našel kamarád, který ochotně pomohl a správnou redukci zajistil. U Jirky mě jeho vstřícnost nepřekvapuje.

Za pátek moc děkuji skvělým sršňům Pawuukovi a Stanleymu. Všem pak děkuji za bezchybnou jízdu, díky které jsme si tuto Spanilku pěkně užili. A v neposlední řadě také díky za pochopení s tím konektorem, díky kterému se v pátek nakonec nepromítalo..

 

Sobota 8.6.2019:

Jako každý rok, také sobotní program proběhl podobným způsobem jako páteční den před tím. Někteří lidé už museli v sobotu odjet domů, jiní naopak dorazili, takže se osoby a osazenstvo účastníků trošku obměnilo. Každopádně jsme den zahájili opět Spanilou jízdou a poté následoval volný program.

Před vlastním odjezdem jsme se ještě sešli před ubytovnou, abychom troubením a pořádným „oroštováním“ nastartovaných mašin popřáli batůžku Rosálii – dceři jednoho z nás Petra zvaného Mopeta.. :-)  Myslím, že Rosálce se takové burácivé motorkářské přání s předáním dortu líbilo…

Sobotní Spanilku s obměněnou trasou jsme ještě maličko zkrátili. Jeli jsme tentokrát z Mohelnice přímo do Loštic a pokračovali jsme na Vlčice a Jeřmaň. Bouzov jsme tentokrát těsně minuli a jeli jsme dál na Kozov, Vranovou Lhotu a po trase páteční Spanilé jízdy jsme v opačném směru sjeli zase do Loštic. Tam ještě nezbytné focení, případně cukrárna a následoval rozchod. „Naše skupina“, tedy lidé, kteří se k nám přidali pak pokračovala na Stavenice a Úsov, dále na Medlov a Uničov a poté na Dlouhou Loučku, Rýmařov, Malou Šťáhli a Bruntál. Poblíž Bruntálu jsme jednak natankovali a jednak jsme v okolí hledali vhodné místo, kde bychom se naobědvali. Oběd jsme nakonec dali v Leskovci nad Moravicí, kam jsme z Bruntálu zamířili a po obědě jsme pokračovali na Bílčice, Hořejší Kunčice, zastavili jsme se u v.n. Kružberk. Dále jsme přes Budišov nad Budišovkou, Starou Libavou, Moravský Beroun a Horní Loděnice až do Šternberku. Na místním náměstí si část z nás dala kávu v místní cukrárně a zbytek – věčně nespokojený s nájezdem kilometrů si několikrát opakovaně projel známý okruh Ecce Homo. Nikoho z rodiny Homolkových jsme tam sice nepotkali, ale na našich strojích to byla totální paráda – přestože Raidery nejsou ani konstrukcí, váhou a délkou do ostrých zatáček zrovna stavěné… (A já mohu znovu jen dodat, že i v sobotu se mi povedlo pootočit objektiv u kamery, takže se stále zdá, že jsem levé zatáčky projížděl neuvěřitelně opatrně a pravé naopak v extrémním náklonu.. )

Když jsme se na okruhu trošku vyblbli, připojili jsme k sobě na náměstí „kafíčkáře“ a vydali se na návratovou cestu do Mohelnice. Jako znalý místních poměrů jsem však většinu ještě lákal na grilované makrely, které jsou ve zdejším kraji tradiční pochoutkou zejména o víkendech a v létě… Ze Šternberku jsme tedy jeli na Dolní Mladějovice, Uničov, Medlov a Úsov, ale neodbočili jsme na Mohelnici a pokračovali jsme na Dubicko, Hrabovou a Leštinu. Před místní restaurací již bohužel makrely neměli, protože byly všechny vyprodané. Osobně mě to mrzelo, neboť jsem všem tuto pochoutku vylíčil jako osmý div světa.. Dali jsme si tam tedy alespoň večeři, která byla také velmi chutná… A po večeři už jen dojezd směrem na Zábřeh a kolem Rájce, Zvole, Vlachové a Libivé do Mohelnického kempu…

Tak – a většina Raider srazu byla za námi… V průběhu sobotního večera opět volná zábava. Osobně jsem si jí moc neužil, neboť se začaly kupit různé starosti, kdy např. nově dorazivší lidé nedostali klíče od ubytování, protože paní z recepce byla v úplně jiné části kempu, apod.. Nicméně snad jsme všechny tyto věci dořešili ke spokojenosti a já – ač rozběhaný, snažil jsem se v tom fofru a stresu vyřešit vše, co kdo potřeboval…

Tím volně přecházím k poděkování za Vaše pochopení ohledně toho promítání. Díky těm organizačním starostem jsem celý sobotní večer cca do 22.40 řešil trošku jiné věci. K tomu, abych přinesl notebook a správně nastavil projektor za účelem promítání jsem se dostal až před jedenáctou večer, když už někteří lidé šli unaveni spát. Věřím však, že tohle se napříště podaří bez problémů, fotky i videa jsou připraveny a tak na příští promítání přidám pouze vzpomínky z letošního Raider srazu…

Správnou redukci koncovky k projektoru mi během dne zajistil kamarád Jirka a tak Hollymu děkuji za ochotu a pomoc, neboť v sobotu zajel domů do svého bydliště a odpoledne mi přivezl redukci mezi „packardovským“ display portem a „projektorovým“ HDMI…

Opět musím velice poděkovat sršňům Stanleymu a Pawuukovi. K nim se i přes kratší trasu sobotní spanilky přidal v pátek chybějící Zeder. Opět mohu jen konstatovat, že vše vyšlo tak, jak má a skvělí sršni k tomu přispěli nemalou měrou.

Mám tu ještě jedno zvláštní a trošku víc osobní poděkování nejen za mě, ale i za a Janku: Alespoň někteří vědí, kolik času a starostí obnáší organizace našich srazů. I přesto, že se to pokaždé snažím dělat jednodušeji a jednodušeji než před tím a pokaždé se snažím nepřidávat si více práce, než je nezbytně nutné. Našel se „realizační tým“, který dostal nápad potěšit, či spíše ocenit nás dárkem a snad i nás tak trošku přesvědčit, abychom organizaci dalšího srazu nevzdali Měl jsem totiž po těch letech starostí a někdy i ne úplně dobré, často nulové komunikace ze strany některých Raideristů chuť s pořádáním našich srazů praštit… Obdrželi jsme s Jankou krásná „Raider trika“ – já jako ocenění práce a Janka jako ocenění manželky, která tohle „blbnutí“ manželovi toleruje. A jsme moc rádi, že se najdou lidé, kteří krásným gestem dokáží vyjádřit, že si této práce váží. Dostali jsme také dvě láhve dobrého rumu. Otevřeli jsme je hned na místě, kdy jsme si v pokoji dávali s dalšími kamarády „do frňáku“.. Resp. otevřel jsem jen jednu, protože každý něco přinesl, takže jsme tam toho popíjeli víc a zdaleka všechno jsme nevypili. Slíbil jsem tu druhou láhev dovézt na příští akci, takže ta na nás stále čeká (a zdá se, že je jí už docela smutno… )

Takže dobrá, dobrá – zkusíme tedy zorganizovat nejméně alespoň jeden – tedy 6. Česko-Slovenský Raider sraz… A své díky uzavíráme klasickou hláškou z jednoho dnes již také klasického filmu: Tak my to s Vámi teda ještě zkusíme… (pro neznalé – jde o hlášku v tomto videu v čase 1.40 až 1.50…  )

 

Neděle 9.6.2019:

Nastal konec a opět to strašně rychle uteklo… Jako každý rok bych nejraději nedělní ráno vynechal. Po snídani nastalo balení, loučení a rozjezd domů… Ale i to k tomu patří… Ale protože se mi nechce smutnit, zkrátím alespoň popis neděle. Zkrátka po snídani se lidé postupně loučili a vytráceli. Někteří spěchali hodně a vyrazili brzy, jiní spěchali méně, a tak po rozloučení vyrazili třeba i s dalšími kamarády na cestu domů spojenou s nějakým výletem.

Já jsem se bohužel musel zdržet, kdy jsem čekal na příjezd manažera, s kterým jsem chtěl projít vše kolem našeho ubytování. Tedy nejen klady, ale i zápory, kterých jsem si všiml, nebo na které mě během těch tří dnů a nocí lidé upozornili. Chtěl jsem s ním projít také vyúčtování ( tenkrát 9.6. poprvé…).

Poté, co jsme tyto věci probrali a dohodli se na dalším postupu – zabalili jsme si s Jankou věci a také my jsmě (kolem jedné odpoledne) vyrazili k domovu. Bylo po poledni, měli jsme už hlad a tak jsme si řekli, že se znovu zkusíme Leštinu a pokud budou k mání – dáme si ta, vytouženou makrelu. Vyjeli jsme tedy znovu na Úsov a Dubicko do Leštiny. A vyšlo to – makrely byly a jen nás mrzelo, že po sobotním lákání ostatních jsme si je v neděli mohli vychutnat jen my dva. Ale byly skutečně božské – snad ještě lepší, než jsem si je předtím pamatoval..

Po této dobrotě jsme pokračovali na Sudkov a přes Šumperk si vychutnali další nádherný úsek v okolí Šumperku – kolem Hrabenova přes Rudu nad Moravou do Olšan, a s ohledem na čas jsme pokračovali známou trasou na Bušín, Červenou Vodu, Jablonné nad Orlicí, Žamberk, Vamberk, Kostelec nad Orlicí, Týniště nad Orlicí, Hradec Králové a do garáže v Mladé Boleslavi jsme dojeli přes Hořice, Jičín, Sobotku a Horní Bousov. Koho by zajímal např. ten hezký úsek u Šumperku – zde je odkaz na námi projetou cestu domů.


5. Česko-Slovenského Raider srazu se kromě jiných strojů účastnilo v obou dnech cca 55 – 60 Raiderů, z toho Spanilých jízd v obou dnech cca 40 Raider krasavců (a tím pochopitelně nemyslím řidiče – u nich je krása samozřejmostí… ), protože se někteří lidé nezúčastnili a jiní vynechali první, či druhý den. Víc se mi to počítat nechce, ale zájemci to určitě zvládnou z fotek a videí…

Opět se setkali lidé, kteří se dříve neznali a opět jsem rád, že nedošlo k nějakým zbytečným excesům, provázela nás dobrá nálada, kamarádství a pokud to bylo nutné – při několika případech také ochota pomoci, např. s technikou.

Z mého pohledu se 5. ČSRS vcelku vydařil. Za ty roky jsem si již zvykl, že ne vše se musí podařit na celých sto procent. Mohlo by mě mrzet, že někteří lidé se při odjezdu nepřišli rozloučit, ale chápu, že pokud spěchali a zrovna jsme se v rozlehlém kempu nemohli potkat, nebylo jiného  zbytí. Mrzí mě však, že někdo si nenašel čas alespoň na pozdrav a přivítací podání ruky ani během celých tří dnů. Že šlo v některých případech o osoby na sraz přímo nezvané jen dokresluje trapnost celé situace.

Vím, že na takhle velké akci si nemohou skutečně popovídat všichni se všemi a mnohdy to není možné ani s těmi, s kterými se navzájem známe dobře. Za sebe jsem se snažil s každým dát řeč alespoň krátce. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám a věřím, že to napravíme při příštím setkání.

Uvědomuji si také, že jsem letos ani nestihl prohodit nějaký delší rozhovor s kamarády z Polska. Dlouho se nemohli dohodnout, jestli letos pojedou, nebo ne, takže se nakonec moc nedohodli a přijelo jich letos jen několik. O to víc jsem byl rád, že jsem je alespoň viděl a doufám, že příští rok budeme mít zase víc prostoru popít a řádně posilněni i poklábosit, tak jako v r.2018…

Na samostatné stránce uvádím podrobnější informace o vyúčtování Raider srazu.

Shrnuto a podtrženo – ještě jednou díky:

  • Za účast všem, kteří přijeli, přivezli dobrou náladu a nestyděli se přijít a podat ruku;
  • Všem za prakticky bezproblémový průběh Raider srazu
  • Všem, kteří nebyli líní přemýšlet a poslali nějaké náměty na místa ubytování při dalších akcích;
  • Taktéž všem kamarádům za ochotnou a nezištnou pomoc s organizací, ať již byla jakákoli;
  • Kaštanovi za pomoc s ubytováním Vinca;
  • Robertusovi, za pomoc při ubytování Pawuuka (který si nadšeně prodloužil pobyt ještě o jeden den až do neděle.. );
  • Ditě a její rodině za pomoc s přípravou dortu pro Rosálii;
  • Sršňům Stanleymu, Pawuukovi a Zederovi za dokonalou práci při organizaci průjezdů kolony;
  • Mírovi (MiraZ se blbě skloňuje ) za poskytnutí videí ze Spanilých jízd (a také za poskytnutí starších videí, které jsem doplnil mezi videa k promítání na některém z příštích setkání);
  • Lubovi za poskytnutí videí z trati Ecce Homo;
  • Sabbatovi za poskytnutí celé databáze fotek do letošního června, takže ji budu moci také využít při promítání na některém z příštích setkání;
  • Hollymu za pomoc a ochotu při zajištění redukce k projektoru;
  • Osobně pak děkuji všem za toleranci, pochopení a nadhled, když se něco nepovedlo.. (promítání je připraveno, na redukci budu myslet a tak snad proběhne napříště bez potíží);
  • Zvláštní poděkování patří Stanleymu za neochvějnou pomoc a ochotu nejen během toho množství hodin, které jsme trávili při diskusích ohledně připravovaného (a nyní již uplynulého) srazu, ale také za pomoc s možností zasílat zálohy na jeho Eurový účet na Slovensku (které využili kamarádi ze Slovenska);
  • Pawuukovi za nezištné nabídky další pomoci, např. s tím, že na místo dopraví projektor (nakonec jsme toho nevyužili);
  • Za sebe a Janku děkuji „realizačnímu týmu“ za předané dary, které nás opravdu dostaly (a zbytek ještě musíme vypít..:-) );
  • A děkuji také všem, na které jsem snad v poděkování zapomněl (ačkoli doufám, že ne…);
  • Speciální závěrečný dík patří jako obvykle mé Raider woman – jako obvykle za trpělivost a podporu, kterou mě opakovaně zahrnuje…

Opět přikládám odkaz na různé galerie fotogalerií a videí. (*)

(Asi bych to nebyl já, kdyby vše na videích a fotkách bylo O.K., takže jak jsem psal výše – někde mi u kamery nešel úplně dobře mikrofon, jinde jsem měl pootočený objektiv. Ale pro dokreslení atmosféry a připomenutí jízd to snad postačí.. )

Že je také k nalezení Diskuse k Raider srazu 2019 na diskusním fóru je známá věc..

(Ještě znovu k diskusím: Do diskuse může zasahovat a přispívat každý přihlášený účastník. Pokud jde o přihlášení pomocí robustního přihlašovacího jména a hesla – ne všichni si tuto změnu provedli a nyní se na účet bohužel nedostanou. Komu to nejde, nechť se ozve, našel jsem myslím řešení. Každopádně od doby, kdy jsem tyhle změny provedl, odpadly problémy se spamem v diskusích a pro každého uživatele to pořád znamená pouze si složitější jméno a heslo uložit napoprvé v prohlížeči, takže si ho nemusí pamatovat. Ale to je také dávno známá informace… )

 

(*) nejdřív mě trošku mrzelo, že letos se foto a videogaleriemi ozvalo málo lidí, pouze MiraŽ a Luba35 mi ochotně přehráli videa ještě na Raider srazu. Každopádně od lidí poskytnuté odkazy na fotky a videa také nevadí a je určitě v pořádku, že jsou vidět i někde jinde. Jen se snažím tyhle naše „společné“, či „Raiderovské“ vzpomínky umístit na nějakém společném místě, kde budou rychle dohledatelné pro všechny.. A dodávám, že teď – v průběhu září jsem od dalších účastníků obdržel nějaké další fotky a videa, průběžně je zveřejňuji a děkuji!