Fajny vylet II (uskutečněná akce)

Ve dnech 13.9.-16.9.2018 proběhla akce s názvem „Fajny vylet, anebo Do Ostravy za technikou II“.

Původně přihlášených 17 lidí (12 Raiderů) mělo návštěvou doplnit dalších cca 6 lidí (6 Raiderů). Z přihlášených k ubytování nakonec dva nedorazili, podobně jako dva z avizovaných „návštěvníků“. Jejich účast ovšem bohatě vyvážili další kamarádi, kteří přijeli na dvě, či alespoň na jednu noc, anebo se s námi potkali během vyjížděk. Pokud tedy dobře počítám (a jen doufám, že jsem na nikoho nezapomněl) – nakonec dorazilo celkem 34 lidí, z toho 7 batůžků, čili 27 motorek. Z toho bylo 22 Raiderů (21 Raideristů + 1 Raider woman) a 5 dalších strojů (2 muži + 3 ženy). Nepotkali jsme se všichni v jednu chvíli naráz, a i z tohoto důvodu jsem nemohl v záhlaví článku použít nějakou společnou fotografii úplně všech. Ale i tak to bylo myslím pěkné setkání. Dodávám, že nás přijeli pozdravit také čtyři „noví“ – tedy Raideristé (plus 1 batůžek), s kterými jsme sice již v telefonickém a emailovém kontaktu, ale osobně jsme se viděli poprvé a také tato setkání dopadla dobře. A neměl bych zapomenout ani na dvě naše nové „moto dámy“ – Žanetu, která na svém stroji brázdí silnice již od jara a také Ditu, která měla minulý týden za sebou prvních zhruba 1000 samostatných kilometrů…

— 13.9.2018: Čtvrteční cesta „české sekce“ proběhla vcelku v pohodě. S ohledem na skutečnost, že část „pražské skupiny“ mohla vyrazit až ve čtvrtek dopoledne a další část až následující den, setkali se ostatní nakonec nikoli v Poděbradech, ale až v Pardubicích, aby společně pokračovali na Králíky, Červenohorské sedlo, Kružberk a Nový Jičín. Z Prahy později odjíždějící Míra s Ivem nás dojeli na Červenohorském sedle a všichni jsme společně pokračovali do místa ubytování. Ve Vrbně pod Pradědem jsme dotankovali, a protože se blížily mraky, vyrazili jsme „pro jistotu“ co nejdříve dál. Netušili jsme ovšem, že po cca 300-500 metrech – již za městečkem přijde nečekaně rychle opravdový liják. Co dělat? Sotva jsme minuli konec obce – ale již v nepřehledných lesních serpentinách nezbývalo nic, než pokračovat. Zastavovat a převlékat se v tom lijavci do nepromoků, nebo se na nepřehledném úseku otáčet nepřipadalo v úvahu… Takže zatnout zuby a jet opatrně dál.. Sázka na v dálce se protrhávající oblačnost se vyplatila – za Andělskou Horou přestalo pršet a než jsme přes Světlou Horu a Staré Město dorazili do Bruntálu, byli jsme již skoro vysušení… Po již skoro tradiční zastávce na parkovišti u v.n. Slezská Harta jsme navečer dojeli až do Frýdlantu nad Ostravicí, kde už na nás čekali kamarádi z Moravy a Slovenska.

Program opakovaně organizuji jako „volný“, tzn. že samozřejmě není povinný. Zájemci mohou vyrazit společně na připravenou vyjížďku, anebo si zvolí vyjížďku svoji, či jiný vlastní program.

— 14.9.2018: Páteční ráno vypadalo hodně sychravě a „podzimně“ – mlha s lehkým mrholením z temných mraků neslibovala nic hezkého. Našli se i tací, kteří se nechali přemlouvat k vyjížďce, avšak otrlá většina nakonec k odjezdu přesvědčila všechny…

Část účastníků vyrazila (po odjezdu většiny) po vlastní ose na svůj výlet (mj. i na Pustevny), ostatní vyrazili na jízdu dle itineráře, tzn. do Kopřivnice s volbou návštěvy muzea Tatra Kopřivnice, nebo muzea Old timer. Pro ty, kteří neviděli ani jednu expozici to byla poměrně těžká volba, my ostatní, kteří jsme muzeum Tatry již viděli – vyrazili jsme do muzea Old timer. Ani my jsme nelitovali – muzeum je skutečně pěkné se spoustou zajímavých exponátů.

Z Kopřivnice část kamarádů pokračovala po vlastní ose, my ostatní jsme pokračovali krásnými kopci do restaurace na Kohútce, kde jsme si dali oběd. A co víc, čekali tam na nás další kamarádi (Jozef, Boženka a Martin), kteří se posléze s námi svezli…

Po dobrém obědě (nejčastěji tradiční a vynikající borůvkové knedlíky) jsme pokračovali „dolů“, tedy na jih – na jižní – Slovenskou stranu hranic do Lysé pod Makytou a dále na Púchov. Od pátečního rána jsme trošku bojovali s ujížděním před deštěm – ať to bylo ráno z Frýdlantu, kolem poledne z Kopřivnice do kopců Moravskoslezských Beskyd, nebo později při sjezdu na Slovenskou stranu Javorníků – a vždy nás chytlo doslova jen pár kapek. Po této stránce jsme byli úspěšní celý den.

Také cestou na Púchov se přidali dva další kamarádi Raideristé (Andrej a Stanislav) a doprovodili nás na místo poslední páteční zastávky v Suĺovských skalách.

Po krátkém občerstvení se od nás oddělil Martin, který spěchal na jižní Moravu a my ostatní jsme nasedli na stroje a společně vyjeli na místo natankování do Bytče. Cestou jsme zamávali Jozefovi a Božence a později i Andrejovi a Stanislavovi a těšilo nás, že jsme se s nimi alespoň krátce potkali. Naše další cesta vedla přes Kotešovou, Veĺké Rovné a Turzovku krásným lesním úsekem na Klokočov přes hranici do Starých Hamrů a opět doslova rozkošným úsekem podél vodní nádrže Šance až do Frýdlantu nad Ostravicí.

— 15.9.2018: Sobotní program jsme nakonec trošku obměnili a plánovitě jsme vynechali zastávku s překvapením v Šilheřovicích (využijeme ji třeba někdy příště).

Ráno jsme vyrazili (i když opět ne všichni) do Dolních Vítkovic, abychom navštívili expozici vysokých pecí. Troufám si tvrdit, že expozice zaujala i ty největší technické antitalenty a byla skutečně zajímavá. Poté jsme se krátce a rychle najedli na původně neplánovaném místě – v jídelně přímo v areálu vysokých pecí. Nevím jak ostatním, ale mně tam moc nechutnalo, což samozřejmě dopředu nikdo nemohl tušit. Alespoň to bylo rychlé. 

Po tomto občerstvení jsme vyrazili přímou cestou na letecký den při dnech NATO. Někteří se obávali kolon a poposkakování v nich, ale nakonec jsme to vcelku dali – nejen díky tomu, že jsme byli na dvoukolých strojích, ale také díky našim řvoucím výfukům… Po zaparkování jsme si dohodli sraz ve čtyři hodiny u motorek a dali si rozchod, čehož někteří využili k prohlídce vystavených strojů a jiní k okamžitému pádu do trávy…

Pokud jde o počasí – sobota se ukázala vyloženě teplým dnem a tak již v deset dopoledne, kdy jsme parkovali v areálu vysokých pecí – začínalo být pořádné horko. Přesto se našli sýčkové, kteří opakovaně předpovídali vodu, až nakonec sám náčelník podlehl během leteckého dne jejich tlaku a pod neustálého přivolávání špatného počasí podlehl trudomyslnosti a vyhlásil dřívější návrat z leteckého dne. (což pochopitelně mrzelo nejen jeho, ale i další aviatické nadšence. Díky dřívějšímu návratu se však mohl Tosha ještě krátce svézt s Ditou a podívat se, jak jede její nový stroj a jak to jde samotné řidičce… )

A proto se ptám – „kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?“ (1.08,18)

(Jisté osoby totiž opakovaně nahlížely na internet a tvrdily „ve čtyři bude pršet“, později „v pět bude pršet“, poté „v pět bude pršet, ale ve Frýdlantu“, aby po příjezdu do Frýdlantu začaly tvrdit, že „pršet bude až v šest“, „po sedmé“, atd… Sýčkům sice nelze upřít, že skutečně pršelo – ale stalo se tak asi až v devět, kdy již byla skoro dvě hodiny tma… )

Klasik to řekl trošku jinak (1.04,40), ale já si naopak myslím, že „jsou chvíle, kdy by se trudomyslní měli popravovat“…

Jak ve čtvrtek, tak i v pátek probíhala na našem setkání večer volná zábava. Stejně tak tomu bylo i v sobotu. Pouze s tím rozdílem, že ve vedlejším sálu se konala svatba, takže obsluha měla mnohem větší honičku a my ostatní jsme čekali na únos nevěsty, kterou do té doby nikdo neviděl. (Zřejmě však nikdo z nás nepostřehl, že ji v průběhu večera unesli, ale protože ji asi nikdo nehledal, nedočkali jsme se a celý večer jsme ji neviděli… )

— 16.9.2018: Nedělní ráno – jak to tak bývá – bylo opět trošku smutnější… :-/  Snídaně, pak rychle věci na motorky a loučení… Výměny kontaktů, sliby, kdy se zase potkáme a pak nahazování motorů a postupný odjezd. (Mimochodem – pro sdílení kontaktů lze použít také tento odkaz, kde budou každému po vyplnění toho jednoduchého „zaškrtávátka“ zobrazeny kontakty na další kamarády, kteří dali své kontakty k dispozici. Pozitivní je, že tyto kontakty nejsou běžnému návštěvníkovi stránek „z venku“ viditelné…)

Část „české sekce“ odjela rovnou přes Polsko s tím, že domů (do Východočeského kraje) to mají takto blíž.

Zbytek „české sekce“ odjela nakonec hromadně a využili jsme (alespoň částečně) původně naplánovanou trasu. K rozdělení mělo dojít až později, jelikož i tato její část měla zájem naobědvat se smažených pstruhů v Polsku. Tato část tedy dala první etapu z Frýdlantu nad Ostravicí do Oder, kde se od nás oddělil Adam s Martinem (díky kluci za doprovod) a kde jsme se s ostatními rozloučili my, kteří již do Polska neplánovali odjet (Dita, Janka a Tosha). V plánu bylo oddělení v Rapotíně před Šumperkem, ale nakonec jsme znovu zastavili ještě v Sobotíně a dohodli se, že všichni natankujeme v Šumperku. (Jelikož jsme se při této zastávce znovu rozloučili, nazvali jsme naše loučení v Odrách „předloučením“ a ranní loučení ve Frýdlantu „předpředloučením“…  ). Po krátké zastávce na natankování v Šumperku (kdy jsme se ovšem s ostatními již neloučili… ) – vyrazili jsme (Tosha, Janka a Dita) již bez čekání na ostatní na oběd do Bludova kousek za Šumperkem. Ostatní se kolem nás po chvilce prosmýkli a jeli dál na Olšany, Jakubovice, Červenou Vodu a Králíky. My jsme se po obědě rozloučili s Ditou (do garáže to měla cca 17 km) a pokračovali jsme taktéž na Olšany a Jakubovice, ale dále na Štíty a krásnou cestou na Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Choceň, Holice, Pardubice a Chlumec nad Cidlinou do místa poslední zastávky v Poděbradech. Do garáže v Mladé Boleslavi jsme dojeli právě včas s padající tmou…

Děkujeme všem, kteří podali zprávu o tom, jak dojeli domů a jsme rádi, že dorazili v pořádku. Těší nás, že jste si našli čas na výlet za kamarády i to, že akce proběhla bezproblémově. A věříme, že se zase brzy uvidíme – brzy alespoň s těmi, jejichž dojezdová vzdálenost jim umožní přijet na místa těch několika letos ještě plánovaných akcí…

Zájemci se mohou podívat do fotogalerie z této akce od Toshy a Janky, případně do fotogalerie od Adama a Martina, či do fotogalerie od Oldy, anebo od Dity. Pokud jde o trasy jízd – tu čtvrteční a nedělní měl každý trošku jinak, ale tady je ta čtvrteční a nedělní Janky a Toshy. Většina z nás pak projela tuto páteční a tuto sobotní trasu (mimo krátko projížďky navíc, kterou absolvovala Dita s Toshou).

Pokud chce někdo k uplynulé akci něco sdělit, může tak učinit v DISKUSI k této akci.