„Zimní setkání Raideristů 2018“ (uskutečněná akce)

V sobotu 3.3.2018 krátce po poledni se uskutečnilo „Zimní setkání Raideristů 2018“. Přirozeně to nebyla akce určená pouze Raideristům, ale všem kamarádům a známým, pro které je už letošní zima dlouhá a kteří se chtěli potkat a příjemnou procházkou s večerním popovídáním si zkrátit motorkářskou abstinenci.

Program našeho odpoledne byl sice připraven přesněji, ale současně jsme se nakonec rozhodli nechat ho tak trošku „volně plynout“, neboť jsme dopředu nevěděli, kolik se nás sejde, jaké bude počasí, anebo třeba také kolik bude na Karlově mostě a v centru Prahy turistů.

Z místa našeho srazu jsme prakticky na čas vyrazili směrem k Petřínu. Na náměstí Kinských jsme neodbočili do Petřínských sadů, ale pokračovali jsme až k dolní stanici Petřínské lanové dráhy, kde jsme poměrně dlouho čekali. (Přesnosti by se mohli na Petřínské lanovce učit i na nějaké základce – vůbec by to nemuselo být v Japonsku… )

Po dalším čekání – tentokrát přímo ve voze lanové dráhy jsme nakonec vyjeli. Shodli jsme se sice, že bychom bývali byli dávno na Petříně pěšky, ale co – nakonec jsme se nahoru dokodrcali…

Prošli jsme parkem směrem k rozhledně a protože tam nebylo příliš mnoho lidí, začali jsme se domlouvat, jestli si vyšlápneme až nahoru… Někdo byl neutrální, někomu se nechtělo (protože 150 za vstup je fakt hodně) a někdo pro změnu nahoru na rozhlednu nakonec vylézt chtěl. Možná bylo i někomu líto, že jsme si pořádně „nemákli“ do Petřínského kopce… Nakonec tedy většina vyslyšela zájem „přespolních“ a tak jsme si všichni zaplatili lístky a vydali se nahoru. (Samozřejmě po svých, protože příplatek za výtah byl dalších 60 Kč. A hlavně – našli se takoví kamarádi, kteří se těšili, jak jiní kamarádi polezou nahoru…. Ti, kteří vycítili, že by se za své zaváhání mohli stát terčem poznámek si nejen nepřiplatili výtah, ale nakonec nahoru opravdu vylezli a pro jistotu se nahoře tvářili jako by nic… Vím minimálně o jednom, který se po vyškrábání na první vyhlídkovou plošinu (cca v 1/4 rozhledny) zaradoval, že už je nahoře, ale i přes obrovské zklamání zatnul zuby a pokračoval. Těsně před vrcholem měl sice dost kyslíku k dýchání, ale pro bolest a křeč v nohou musel ve čtvrtém výškovém táboře asi půl minuty odpočívat a pustil před sebe několik dalších lezců. Nakonec však i bez vítězoslavného úsměvu mohl na vrcholu rozhledny prohlásit: „Vrchol je dobyt…“ – a velmi se snažil, aby nebylo poznat, že je dobit… )

Byl sice lehce mrazivý, ale jinak nádherný slunečný den a tak jsme si výhled z rozhledny všemi směry na matičku Prahu moc užili.

Cesta dolů z věže byl už víceméně řízený fyzikální proces „brždění zemské přitažlivosti“. Naštěstí se dolů nikdo nekutálel, ale celých 299 schodů jsme bezpečně sešli. Dole jsme si ve stánku dali něco na zub – někdo vodu, jiný colu, někdo svařák, čaj, dortík, atd…

Podobně jsme „seběhli“ dolů přes Strahovskou zahradu až do ulice úvoz a pokračovali Nerudovou na Malostranské náměstí Mosteckou a Saskou až k Muzeu Karla Zemana. Z časových důvodů jsme ho vynechali, ale je to skvělý námět na návštěvu někdy příště. Také na Karlův most jsme se neodvážili – davy byly tak velké, že se opravdu zdálo zbytečné se jimi prodírat. Místo toho jsme si Na Kampě dali výtečnou klobásu – a ti co mohli  – vychutnali si opět svařák, nebo „krambuli“ (horký hruškový džus s hruškovicí )

Odpoledne letělo dál a tak jsme pokračovali směrem po Malostranském nábřeží kolem Sovových mlýnů až k mostu Legií, a po Janáčkově Nábřeží jsme se přesunuli zpátky do OC Smíchov, kde jsme měli zaparkovaná auta.

Po krátkém půlhodinovém přesunu do Vršovic jsme před pátou odpolední dorazili do předem dohodnuté restaurace Martin´s rest a pak už jsme si mohli sednout, objednat si něco dobrého a začít si povídat…

V průběhu podvečera se za námi vrátil Zeder s malým Samuelem (kteří si z Petřína odskočili na motorkářskou výstavu do Holešovic), ale po nich dorazil také Blackart s rodinou, přičemž nejlépe se bavil malý Alex (jak je vidět ve fotogalerii). :-D  K dispozici jsou také další fotogalerie od Oldy.

Nelze hovořit za druhé, ale za sebe si myslím, že se naše setkání vydařilo. Procházka nádherně prosluněnou Prahou a příjemné podvečerní a večerní popovídání. Teď už zbývá těšit se na první teplé dny a konečně také na okamžiky, kdy budeme moci společně vyrazit na dvou kolech…

V každém případě patří poděkování všem zúčastněným a speciální dík také výškovému horskému průvodci Hajčusovi za zajištění pohodového průchodu hezkými pražskými zákoutími a za inspiraci pro plánování některých akcí v budoucnu.