Keep respect 2017 (uskutečněná akce)

Ve dnech 28.7. – 30.7.2017) jsme si užili „Keep respect 2017“.

Akce byla naplánována v Posázaví, na místě historicky prvního Raider srazu – v bývalém pionýrském táboře – v kempu „Radost“ ve Vlastějovicích u Zruče nad Sázavou. Akce byla naplánována hned od pátku 28.7.2017 a jako pořadatel jsem domluvil ubytování pro přihlášený počet lidí. S tím, že již večer proběhne nějaká společná zábava a následující den vyrazíme na Keep respect 2017 a poté na naplánovanou vyjížďku.

Účastníci se tedy v pátek sjeli na místo a taktéž se ubytovali. Svou zprávu zde však musím poněkud rozčlenit., neboť v pátek odpoledne mně a Jance do odjezdu vstoupila nepříjemná událost, kdy jsem dal přednost podvečerní návštěvě nečekaně hospitalizovaného kamaráda, který neměl nikoho, kdo by mu dovezl do nemocnice alespoň pár základních věcí. (Dnes již mohu říct, že vše nakonec dopadlo dobře). Odjezd jsme tedy s Jankou naplánovali až na sobotní ráno a s ostatními jsme se dohodli na srazu rovnou na náměstí ve Zruči nad Sázavou.

Říká se, že „když se má něco podělat, tak se to taky podělá“. A skutečně – ráno jsme přijeli do garáže, naložili zavazadla, vytlačili motorky, zavřeli garáž, zavázali šátky, navlékli bundy, rukavice a přílby a po zapnutí handsfree jsme začali startovat. Janka nastartovala hned, ale mé motorce se nerozsvítily ani kontrolky.

Aby nebyl příspěvek zařazený mezi „ukončené akce“ příliš dlouhý, na následujícím odkazu jsou pro případné zájemce podrobnosti o tom, co se v sobotu ráno dále dělo v garáži.

Takže zhruba po hodinovém zdržení přišel okamžik pravdy – otočil jsem klíčkem, rozsvítily se kontrolky a pokusil jsem se nastartovat: Motoru se nechtělo, ale po několika líných převaleních se chytil a rozběhl. Další „klika“ – bylo znát, že podruhé už by baterie motorem asi neprotočila…

Nechal jsem ho tedy běžet, začal jsem „skládat“ pod sedačku kabely, do toho jsem rychle uklidil nářadí, znovu jsem se převlékl, s Janou jsme na sebe znovu naházeli další hadry, šátky, rukavice a přílby. Zavřeli jsme garáž a zhruba s hodinovým zpožděním jsme vyjeli do Zruče. Kamarádům jsem však ještě včas volal, aby do Kladrub na Keep Respect vyrazili sami s tím, že je dojedeme až tam. Nechtěli a čekali na nás… Kdosi prohlásil, že dálniční podjezd směrem na Vlašim (k Trhovému Štěpánovu) je uzavřený, tak možná i proto. Cestou do Zruče jsme si ještě zajeli díky uzavírce opravovaného nadjezdu D11 u Poděbrad…

Sláva – dorazili jsme do Zruče: Po krátkém dohadování ohledně již zmíněného podjezdu D1 ve směru na Vlašim jsme vyrazili – jako místní jsem věděl, že objížďka tím směrem by byla velmi dlouhá a tak jsme to riskli. A udělali jsme dobře – místo bylo průjezdné a tak jsme do Kladrub dorazili po necelé půlhodině jízdy.

V té době bylo v Kladrubech již téměř plno, chvilku tedy trvalo, než jsme zaparkovali. Dohodli jsme si sraz na cca 12.30 s tím, že co nejdřív vyrazíme na trasu naší sobotní vyjížďky Vysočinou. Po rozchodu jsme si prohlíželi zaparkované motorky, každý z nás si dal něco dobrého na zub, zchladili jsme se nealkoholickým pivem a v letním horku také vodou z přistavených cisteren.

Kolem jedné jsme tedy vyjeli dál – před Zručí jsme odbočili na Ledeč a Světlou nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Českou Bělou, Nové Ransko, Hlubokou, Račín, Polničku a Karlov. Prohlíželi jsme tentokrát zajímavé sochy, které jsou instalovány na různých místech Vysočiny. Občas jsme tu kterou sochu chvilku hledali, ale věřím, že jako dílčí cíle naší vyjížďky byly zajímavé. Po zastávce na oběd v Polničce jsme pokračovali „návratovou“ etapou zpátky do Vlastějovic. Ještě před obědem jsme však se dohodli, že vzhledem k pokročilé hodině počet dalších navštívených soch omezíme, což jsem hned po odjezdu z oběda „potvrdil“ špatným odbočením vlevo na Chotěboř, namísto vpravo na Žďár nad Sázavou..

Naštěstí jsem si chybu poměrně záhy uvědomil a tak jsme navíc najeli asi dese kilometrů a ztratili zhruba 20 min času… Stává se mi to – když člověk bývá nervózní aby něco nepopletl a do toho ještě řídí, sleduje provoz a kolonu – občas zazmatkuje..

Projeli jsme tedy Žďár nad Sázavou, Přibyslav a opět přes k Havlíčkův Brod – zamířili jsme do humpoleckého Motorkářského doupěte. Po občerstvení cesta pokračovala „podél dálnice“ směrem na Koberovice s nezbytnou zastávkou na „mostě pod mostem“, poté na Rachyni, Dolní Kralovice a poslední sobotní vyhlídku pro nás byla (na mostě zakázaná) zastávka nad jezerem Želivka za Brzoticemi. Do Vlastějovic jsme to měli přes Všebořice a Kounice již jen malý kousek.

Většina účastníků v sobotu vyjížděla přímo z Vlastějovic, já se svou „Raider Woman“ jsem díky odjezdu až v sobotu dopoledne ujel celkem cca 358 km.

V kempu „Radost“ ve Vlastějovicích se v sobotu večer konal místní motorkářský sraz – opět podobně jako během našeho „1. Raider srazu“. Podobně jako v r. 2015 jsme se díky přítomné kapele a otevřenému výčepu vcelku dobře bavili. Nicméně tentokrát nás místní sraz spíše ujistil, že napříště budeme ubytování v tomto místě riskovat maximálně v jiné době, anebo vůbec. Tentokrát totiž někteří „motorkáři“ týrali svoje stroje až do rána, a taktéž do rána dělali bordel – a to doslova a bez uvozovek.

Nicméně jsme to do nedělního rána nějak zvládli, ještě za svítání musel kvůli práci odjet Rudy a my ostatní jsme po snídani vyrazili na další svezení. Cesta tentokrát nebyla nijak plánovaná a byla spíš jedním z potenciálních nápadů, kam bychom se mohli podívat. Jelikož však jeden z kamarádů Raideristů ze Slovenska SMSkou avizoval, že se vrací z výletu po vlastech Českých, a také že se chtějí zastavit v Armádním muzeu v Lešanech, rozhodli jsme se tam vyrazit také. Z Vlastějovic jsme tedy v neděli ráno vyrazili na Pertoltice, Dolní Pohleď a Zruč nad Sázavou. Následně jsem úmyslně zvolil cestu sice ne s úplně stoprocentním asfaltem, ale pěknou a zatáčkovitou – „posázavskou“ na Chabeřice, Holšice a Kácov. Protože byl díky opravám na D1 uzavřený dálniční nadjezd u Kácova, pokračovali jsme dál na Uhlířské Janovice a počítali jsme, že u Zbizub se stočíme na západ a budeme pokračovat krásnou cestou na Český Šternberk, Divišov, Struhařov a Benešov až do Týnce nad Sázavou a Lešan. Bohužel jsme následně zjistili, že také „zbizubská“ odbočka na Český Šternberk je uzavřená a protože jsme se už nechtěli vracet, museli jsme pokračovat až do Uhlířských Janovic, kde jsme se teprve stočili „zpátky“ na Nechybu, Sázavu, Kozmice a dále na Benešov, Týnec nad Sázavou a Lešany.

Po zaparkování v muzeu v Lešanech nám ochotný pan vrátný umožnil uložit si u něj ve vrátnici alespoň motorkářské bundy a přilby, což bylo skvělé, neboť bylo velké horko. Vydali jsme se na rychlou prohlídku muzea, ale bylo již jasné, že ne všechny téma muzea stoprocentně zajímá a také náš čas se začínal krátit.

Vzhledem k našim objížďkám při cestě do Lešan byl již Bubo s partnerkou a přáteli delší dobu na místě a vcelku krátkou dobu před odjezdem. Přeci jen – i oni měli před sebou ještě dlouhou trasu na Slovensko. Bylo však příjemné se alespoň pozdravit, dát si v místním občerstvení něco lehkého k snědku a občerstvit se nápoji a krátce poklábosit. Po krátkém fotografování a rozloučení naši přátelé odjeli a my jsme se vydali na rychlou prohlídku. Také jsme však spěchali a tak jsme si prohlédli skutečně jen menší část muzea. Dohodli jsme se však, že tak zajímavé muzeum s tolika krásnými exponáty si nechceme nechat ujít a navštívíme jej v příštím roce znovu tak, abychom měli více času. Viděli jsme totiž jen asi 15 – 20 procent expozice a mnozí z nás měli skutečný zájem se sem vrátit.

A protože i občerstvení v lešanském muzeu bylo střídmé, začínali jsme znovu mít hlad a dohodli jsme se, že se cestou k domovům ještě společně najíme. Vrátili jsme se tedy přes Týnec zpátky do Benešova, kde jsme v bývalém „Švarcově motorestu“ docela dobře poobědvali.

Všechno hezké jednou končí a tak se blížil konec i našeho společného víkendu: Po obědě jsme pokračovali ten den již jednou projetou, ale hezkou trasou z Benešova na Sázavu, přičemž v Ostředku se od nás oddělil Utahs a Zeder, kteří najeli na dálnici. Utahs to měl daleko až domů do Ostravy, a Zeder ho doprovázel na Vysočinu. My zbývající jsme jeli ze Sázavy dál na Ulířské Janovice a po domluvě jsme ještě pokračovali „na zmrzlinu k Lukymu“ na kraji Kutné Hory. Ale tam jsme se již definitivně rozešli – tedy rozjeli ke svým domovům: Sabbath s Rentiérem domů směrem na severovýchod a já s Jankou pro změnu na severozápad – kolem Kolína, přes Poděbrady (kde jsme si ještě dali na náměstí limonádu a kávu) a dále na Nymburk a Mladou Boleslav. Z Poděbrad se nám ještě podařilo ujet průtrži mračen, resp. díky Meteoradaru jsme se šikovně „vklínili“ mezi dvě postupující bouřky a aniž bychom zmokli – dojeli jsme až ke garáži. V neděli jsme ujeli zhruba 245 km.

Z obou dní je na tomto odkazu také Galerie k akci Keep respect 2017.

DISKUSE o uplynulé akci